A co zažíváme? Ministerský předseda navrhl prezidentovi kandidáta na ministra v osobě Filipa Turka. Ten by, podle většinového názoru, ministrem nikdy být neměl, prezident republiky jej odmítá jmenovat. V roce 2019 za týž postup kritizovali Miloše Zemana demonstranti a mluvilo se o znásilňování ústavy.
Dnes je prezident Pavel vychvalován jako ochranitel demokracie. Oficiální stanovisko Milionu chvilek k prezidentským pravomocem k dnešnímu dni zní: „Otázka je v tuhle chvíli otevřená“. Citujme Minářova momentálního oblíbence Miloše Zemana a jeho výrok: Jenom blbec nemění své názory.
Názory s dočasnou trvanlivostí
Náhlá a dojemná shoda mezi Mikulášem Minářem a Milošem Zemanem má však docela zajímavé konsekvence. Milion chvilek totiž nejen demonstroval, opakovaně též vydával „odborná“ stanovisko na téma: Miloš Zeman porušuje ústavu. Členové spolku mnohokrát vykládali ústavu v neprospěch jakýchkoli prezidentských obstrukcí. Dnes mají jiný názor. Dobrá, ale odborná stanoviska byla tehdy vylhaná? Dnes neplatí? A co vůbec platí z patetických řečí, které zazněly v roce 2019 a později? Nic? Nebo se právní názory v Milionu chvilek mění jako čisté ponožky?
Zajisté můžeme hájit organizátory demonstrace tím, že postupovali v dobré víře a že se jim nelíbilo prezidentovo chování v kontextu tehdejší politické situace. Pak je třeba žádat spolek o to, aby to vždy, když změní názor, dal veřejně a hlasitě vědět. Také by měl účastníky demonstrací informovat o tom, že názory spolku mají dočasnou trvanlivost a neschovávat se za nějaký „právní názor“.
Milion chvilek pro prezidenta? Samostatnou demonstraci by si ale zasloužila jiná témata |
V roce 2019 bylo spoustě lidí proti srsti, že si prezident Zeman postavil hlavu a nejmenoval chlapíka (který byl půlce národa ukradený) ministrem. Hlavní roli hrála nechuť části veřejnosti k prezidentovi. Aktuálně je proti srsti většiny jmenování obludně nesympatického kandidáta ministrem a v prezidentovi pro změnu vidí „hráz demokracie“. Je to čistě otázka pocitů, žádného právního názoru.
Možná si to Mikuláš Minář nedovede představit, ale je klidně možné, že nějaký budoucí prezident, který bude ve sporu s nějakou budoucí vládou, bude odmítat jmenovat někoho, kdo bude většině populace sympatický. Nepotřebujete mnoho fantazie na to, abyste si představili, že se Milion chvilek opět vrátí k původnímu „právnímu názoru“.
Projít nemilosrdným testem voleb
Možná to panu Minářovi nebude znít libě, ale o tom, co je v souladu či nesouladu s ústavou, se nerozhoduje na demonstraci, byť by byla sebepočetnější. A pokud mají mít zákony nějakou váhu, musíme je vykládat stále stejně a ne jen tak, jak se nám momentálně hodí. Politickou organizaci (jako Milion chvilek) nelze dlouhodobě vydávat za nadstranickou iniciativu, zvláště lavíruje-li účelově stejně jako každá druhá politická strana.
Nejpoctivější by bylo, kdyby se pan Minář dal na politiku. Ale to už se jednou stalo a žalostně pohořel. Omezil se tedy na svolávání demonstrací, kde vystupuje jako kazatel, žel poněkud pouťové úrovně. Ve srovnání s pokrytectvím pana Mináře jsou všichni naši politici morální giganti. Do jednoho totiž procházejí nemilosrdným testem voleb.
Jde na náměstích o rozbití vlády, nebo celé země? Ekonomický rozměr konfliktů se stále opomíjí |
Celá taškařice přináší ještě jeden bonus, trochu drsně ukazuje, nakolik je dělení národa na „moudré a vyspělé“ a „hloupé a zmanipulované“ iluzorní a falešné. Moralizující spolek mění názory, aniž by cokoli reflektoval, a lidé chodí na demonstrace, aniž je zarazí, že to, co včera vykřikovali na náměstí, nemusí dnes platit. Protože vůdci „mění názor“ se stejnou lehkostí, jak to činí současný premiér, chaotický a často po právu vysmívaný miliardář.
Takřečeným chytrým lidem stačí k uvěření kupodivu to samé co takřečeným hlupákům, jedni potřebují, aby bylo stanovisko polito hodnotovou demokratickou omáčkou, druhá strana vyžaduje omáčku národní a lidovou. A takhle si tu žijem.
