Určitě půjdu volit. Určitě budu volit nějakou „prozápadní stranu“, jak se to teď formuluje. Ale ne proto, že by mě přesvědčily jejich volební programy, výsledky ze čtyř let jejich vlády a už vůbec ne argumenty z nedělní demonstrace Milionu chvilek pro demokracii na Staroměstském náměstí.
Ústavní soud zamítl stížnosti na „skryté“ koalice. Stačilo! i SPD stačí pět procent |
Budu tak hlasovat Mikuláši Minářovi a „chvilkařům“ navzdory. Hlavně ze sebeúcty. Podle osobní zkušenosti člověka, jenž strávil skoro půl života v komunismu (“reálném socialismu“, jak se říkávalo) a v mocenské sféře Moskvy. Při vědomí toho, že lidí s touto zkušeností ubývá a ti mladší, řekněme pod 45 let, ji nemají.
Možná o to víc se ti mladší snaží. Rétoricky bojují proti komunismu, extremismu, fašismu, populismu a kdo ví čemu ještě, ale bojují mezi svými. Tam, kde skoro nehrozí oponentura, natož silný odpor. Třeba na Staroměstském náměstí. Bojují způsobem, kterému se hovorově říká „přesvědčovat již přesvědčené a vytáčet již vytočené“. Právě to ukázala nedělní akce nazvaná Zabraňme vládě extremistů.
S pocitem „umlčované většiny“
Prý je ohrožena demokracie vzestupem extremistů. Hrozí nám, že po volbách by se extremisté mohli dostat k podílu na vládě. Skutečně? To nelze říkat úplně černobíle „ano – ne“. Je tu dost lidí, kteří opovrhují Západem, zastupitelskou demokracií vůbec i svobodou coby hodnotou. Lidí, jejichž zástupci ve výkonné moci by mohli ohrozit naše bezpečnostní ukotvení na Západě, v NATO a EU. Dejme tomu. Kdyby se vše spiklo. Ale ohrozit demokracii jako takovou? To už je úplně jiná liga, tu nelze zničit jedním hlasováním.
Hrozí nám nový „únor 1948"? Měli bychom dávat pozor na jeden varovný signál |
Nicméně se zdá, že takto orientovaných lidí přibývá. Skutečně? To není tak snadné říci. Před půl stoletím, když jsem studoval na velmi otevřeném pražském gymnáziu, tam do prvního ročníku nastoupil žák, jenž hájil normalizaci i již léta trvající okupaci z rozkazu Moskvy. Byl tím tak ojedinělý, působil jako takový exot, že o přestávce se na něj chodili dívat i čtvrťáci. Maturitní ročník! Ti, kteří se o „bažanty“ normálně nezajímají.
Dnes je to jinak. Těch, kteří považují za viníka války na Ukrajině i všech dalších průšvihů Západ, kteří říkají, že současný režim je srovnatelný, ne-li horší než normalizace, kteří změnu režimu požadují, podle všeho přibývá. Tedy alespoň podle volebních preferencí. Možná jen opticky. V době, kdy má každý přístup na internet a sociální sítě, to leckdy působí tak, že jde o jasnou většinu, ne o exoty jako kdysi. Je to opravdu „umlčovaná většina“, jak říká Kateřina Konečná?
Samozřejmě, že není. V době internetu, v době, kdy samu lídryni koalice Stačilo! si běžně zve veřejnoprávní televize, působí až legračně, když Konečná o „umlčované většině“ mluví.
Trestat za adoraci Ruska?
Jestli jim – extremistům z pohledu „chvilkařů“, tedy řekněme Stačilo!, SPD, možná i ANO – něco v kampani nahrává, tak právě akce typu Zabraňme vládě extremistů. To, jak svazácky působí. Jak vidí hrozbu úplně ve všem. Jak boj s ní považují za armagedon, definitivní bitvu mezi Dobrem a Zlem na konci světa. Jak žádají, aby lidé hlasovali „pro nějakou z prozápadně orientovaných politických stran“. A jak tuto výzvu podepisují desetitisíce lidí.
Na demonstraci v centru Prahy přišly tisíce lidí. Rusko tady nechceme, skandovaly |
Přitom jednou ze základních, definičních charakteristik demokratických voleb je fakt, že tyto volby jsou tajné. Že každý volí za sebe a bez nápovědy. Dobře to chápou Motoristé se svým sloganem: Volte nás, nikdo se to nedozví! Ale „chvilkaři“ vyzývají k volbě podpisovou akcí, při níž se „to dozví každý“. Otázka z občanské nauky pro sedmou třídu: který z těch přístupů je férovější a demokratičtější?
Nebo. Při vší úctě k bývalému senátoru Martinu Mejstříkovi (známe se osobně od „sametové revoluce“), působí zvláštně, když na demonstraci vyzval k trestnímu stíhání těch, kdo šíří ruskou propagandu a adorují Rusko. Jasně, není jich zanedbatelné množství a bývají to odpudivé typy, ale je snad adorace Ruska trestný čin? To jen když se tak pořád mluví o ohrožení demokracie.
Proč to nezkusí mimo svou „bublinu“
Nemá smysl se rozčilovat kvůli každému slovu. „V kampani se toho nakecá,“ zní staré klišé. Ale když jde o to, kam se přikloní možná až statisíce váhajících či ještě nerozhodnutých voličů, bylo by zřejmě užitečnější přesvědčovat ne vlastní tábor, ale právě ty nerozhodnuté či přímo soupeřící. Prostě takové, kteří na svazácké móresy nedají. Kteří slyší na jiné argumenty, než je „volit prozápadně orientované strany“.
Toto se „chvilkařům“ nedaří vůbec, ba se o to ani nesnaží. Proto působí tak, že přesvědčují již přesvědčené a vytáčejí již beztak vytočené. Nedělní manifestace to jen doložila.
