Ministr Macinka podle předsedy Senátu Vystrčila také porušil slib člena vlády, prý minimálně dvakrát. Závěr je neúprosný: „Takže bychom se měli zabývat tím, jestli se to dá žalovat, kdy a jak.“
Pan Vystrčil nežertoval, zahajuje konzultace a je si vědom toho, že „zneužívání pravomoci se velmi těžko dokazuje“. Pokud se podobné myšlenky v našem politickém provozu uchytí, nečeká nás nic pěkného. Pomineme, že pan Vystrčil odvozuje právní důsledky z ducha ústavy, nikoli z její litery, že svým politickým soupeřům podsouvá úmysly a že to chce řešit u soudu. Vezměme to pro jednou „jen“ jako pracovní metodu.
Vydírání prezidenta, buranství, střet zájmů, pálí opozice do Babišovy vlády |
Co by mohlo být cílem podobné žaloby? Pokárání premiéra a ministra? Těžko. Snad zbavení vládní funkce? Ale z jakého titulu by bylo možné? Z žádného. Možná má pan Vystrčil na mysli rozsudek čistě symbolický, vycítěný z ducha ústavy, třeba pouhé konstatování, že Macinka a Babiš nejsou hodni vládních funkcí. Možná si také představuje nějaký pokyn z Brna, který by vzbudil „lid“, jenž by si to s nehodnými ministry přišel vyřídit. Těžko říci, pan Vystrčil by chtěl premiéra a ministra nějak potrestat a neví jak na to, proto uvažuje o soudu.
Stěžovatelé-bojovníci
Tomuto gumovému pohledu na výkon politické funkce bude jistě mnohý příznivec minulé vlády tleskat, nicméně kdyby se to ujalo, ocitneme se v pekle. Každý další kandidát na ministra by byl podroben podobné účelové „kritice“ a mohl by být následně potrestán soudem. Tedy by nakonec vládu, obrazně řečeno, schvaloval senátor, který získal v druhém kole voleb celých 23 273 hlasů (při volební účasti necelých 39 procent). Ale to je přece vedlejší, nejde o to, kolik získáte hlasů a v jakých volbách, zda jste vyhráli či prohráli, to nerozhoduje. Kdo je, či není hoden funkce, mají napříště soudit jen ti, kteří si přivlastní morální legitimaci. A to zcela dle vlastní libovůle.
Zapomeňte na Turka. Novým ministrem životního prostředí by měl být Václav Klaus |
Říká se, že v politice máte jen tolik moci, kolik se vám jí podaří získat, proto se také politici utkávají ve volbách, vlády se u moci střídají. Ale to všem zjevně nevyhovuje a do politického boje chtějí zatahovat i soudy. A to úplně účelově, když prohráváme v politické soutěži podle pravidel, zkusíme pravidla obejít.
Zde se ovšem Miloš Vystrčil ocitl na stejné lodi s Filipem Turkem, ten chce pro změnu žalovat prezidenta v občanskoprávním sporu za to, co o něm říkal, když zdůvodňoval, proč jej nechce jmenovat. Prezident sice není podle ústavy odpovědný, ale občanskoprávnímu sporu by se nevyhnul, stejně jako Miloš Zeman. Zhrzení politici, kteří nedokážou unést, není-li po jejich, se nakonec sešli, tentokrát jako stěžovatelé-bojovníci za spravedlnost, kteří svou politickou bezmoc zakrývají rozhořčením.
Turek žaluje prezidenta. Co si to vůbec dovoluje! A přitom civilní žaloba na něj je možná |
Kdyby náhodou v naší zemi zvítězila podobná mentalita a soudy by začaly řešit politické spory, radoval by se pan Vystrčil s panem Turkem jen velmi krátce. O stovkách „odvetných“ žalob na poslance Turka se asi nemusíme bavit. Senátora Vystrčila by někdo žaloval třeba za zneužití pravomoci, protože v osobním zájmu udělal vše pro naše sblížení s Tchaj-wanem. Chcete důkaz? Doslal od nich přeci vyznamenání. Vítejte v ráji zakomplexovaných politických žalobníčků.
