Přesto, že se současná vláda nechová ve většině ohledů příkladně, neviděli jsme od opozice přesvědčivý výkon. Ano, kdyby se měřila míra hlasitosti, razance použitých výrazů či míra rozčilení, možná by někdo mohl být spokojen.
Všechno, nebo nic
Vezměme to věcně. Opozice chce zabránit vládě v seškrtání rozpočtů veřejnoprávních médií a následnému převedení financování z koncesionářských poplatků na státní rozpočet. Co proti tomu udělá? Slyšeli jsme podmínky, za kterých by změnu podpořila, soupis opatření, která by zaručovala nezávislost veřejnoprávních médií, či alespoň záruku, že se vláda nebude moci pustit do škrtání rozpočtů ze dne na den?
Nic takového. Jediné, na co se opozičníci zmohli, je vyhrožování obstrukcemi, spacáky a bydlením v Poslanecké sněmovně. Výsledek je předem dán, vládní většina nakonec obstrukce prolomí a prosadí svou, bez jakéhokoli ústupku.
Budeme blokovat jednání ke zrušení poplatků ČT, dojde na spacáky, řekl Kupka |
Toto je výraz opoziční politické impotence, chceme protivníka jen znechutit, žádný jiný nápad nemáme. Proč by se měla vládní koalice vzdát svého předvolebního slibu? Protože na ni opozice chce „žalovat“ v Bruselu? Žádný evropský úřad nemůže zakázat tuzemskému parlamentu změnit zákon o financování veřejnoprávních médií. Může nanejvýš projevovat obavy o osud jeho nezávislosti a možná i vyhrožovat pokutami. Tahle otázka se musí vyřešit primárně v Poslanecké sněmovně, v Česku.
Pokud chtějí opozičníci „zachraňovat“, nemohou jen ze setrvačnosti hájit status quo, ten je neudržitelný. Přihlížet veřejnoprávnímu samopohybu a přisypávat jim automaticky peníze občanů je sice pro dnešní opoziční představitele jediná možná budoucnost, ale na druhé straně občané to tak jednoznačně nevidí.
ODS až za STAN? Opozice postrádá lídra, shodují se politologové a mluví o vlivu Fialy |
ODS, která nemá tak jednoznačně aktivistický postoj k médiím veřejné služby, říká prosté ne, nikdy. Místo toho, aby se vydělila z opozičního davu, například tím, že vypracuje seznam podmínek, za kterých by změnu financování mohla podpořit. Patrně doufá, že se opět naplní tuzemský politický stereotyp a nová vláda jednoduše zákon zruší a situaci „napraví“.
Antibabiš není program
Jenže to nemusí být tak jisté, protože kde je psáno, že příští vládu povedou modří? Třeba se v preferencích propadnou i za beztvaré a beznázorové Starosty. A kdo jim zaručí, že současné opoziční strany sázející vše na program Antibabiš nepřeválcují nějaká nová uskupení? A nemusí to být nutně Martin Kuba, ale i ten jim samozřejmě hlasy sebere. Může se tu objevit úplně nové uskupení.
ODS, která se před sněmovními volbami patrně pokorně vrátí ke koalici Spolu, se pak může stát, že v rámci koalice ještě více oslabí na úkor trpaslíků (TOP 09 a KDU-ČSL). A že též nebude sestavovat vládu a navíc možná nebude ani moci určovat podobu koalice. Zkrátka vyrostou noví konkurenti, kteří nebudou s touhle partou sdílet jejich předsudky.
Cožpak si předseda Kupka neuvědomuje, že strana bude muset být lákavá pro voliče, i kdyby Andreje Babiše nebylo? Nebo chce ODS proměnit v uskupení obsluhující výhradně ty, kteří chodí na demonstrace Milionu chvilek? To je málo. Ale na čtyři pohodlné roky ve sněmovně to stačí.
Kupka může být vítězným předsedou, pokud donutí línou a ospalou ODS k práci |
Problém celé opozice vězí v tom, že její veškerou pozornost poutá osoba Andreje Babiše, na nic ostatního nemá kapacitu. Avšak barvité líčení toho, jaký je Babiš belzebub, není politickým programem. Volič pohříchu nemá čas ani chuť na politologická cvičení, na každou vládu hledí pragmaticky, jako na více nebo méně sympatickou vrchnost. „Hodnotové“ řeči masy nezlákají.
Lídrem opozice bude ta strana, která se přestane štítit voličů, kteří sympatizují s ANO, Motoristy či SPD. Pokusí se je zlákat a nabídne jim lepší budoucnost než neustálé strašení, tu Putinem, tu Babišem, tu státním bankrotem. Armagedon je jako předvolební slib vhodný možná pro nějaké chiliasty, ale těžko lákáním na konec světa získáte parlamentní většinu.
