Situace po volbách je téměř absurdní. Andrej Babiš, známý svými chaotickými, až cholerickými výstupy, působí úplně vysmátě. Prezident Petr Pavel, jenž byl dosud v domácí politice v podstatě neviditelný, hraje docela vtipnou a promyšlenou šachovou partii.
ChlívekChlívek je autorský podčárník, vycházející v Lidových novinách od roku 2010, který najdete každý týden i na těchto stránkách. Jeho autor Petr Kamberský v hybridním mixu er-formy a ich-formy popisuje své myšlenky slovy, které se nehodí pro korektní redakční komentář. |
Petr Fiala, onen hodnotový, důstojný a konzervativní politik, se náhle chová jako frackovitý puberťák, když odmítá předložit nové sněmovně vládní návrh rozpočtu na příští rok. A umělci, kurátoři, šéfové klubů a galerií píší vrchnosti dopis, jenž začíná slovy „Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, jménem kulturních pracovníků a pracovnic se na Vás obracíme ve věci obsazení postu ministra/ministryně kultury.“
Pojďme se na tu kulturu podívat.
Klempíř, tedy Satan
Ministerstvo kultury je cosi jako ambasáda v Tramtárii, kam obvykle partaje odkládají nepříliš použitelné tety a strejce (čest výjimkám, jako byl Pavel Tigrid či „sedmnáctidenní královna“ Helena Třeštíková). Téměř vždy se „kulturní pracovníci a pracovnice“ hněvají, že na pro ně tak zásadní resort přichází nekompetentní politik, nekulturní člověk, osoba bez pochopení a porozumění kultuře, prostě barbarský a ignorantský bafuňář. Teď se po letech objevila naděje, že by se šéfem resortu mohl stát člověk, který je „kulturní“ jaksi celým svým životem – Oto Klempíř.
„Klempa“ hrál ještě s předrevoluční undergroundovou skupinou Garage (no, hrál, spíš bušil na obracený odpadkový koš), hned v listopadu ´89 pak spoluzaložil velmi úspěšnou kapelu J.A.R. a v následujících letech dělal i poměrně mainstreamové projekty jako hudbu k populárním filmům. Klempíř má ve svém životním příběhu různé kotrmelce a spolupráce s prapodivnou politickou formací Motoristé sobě je bezpochyby jedním z nich, nicméně každopádně ve srovnání s obskurními ministry kultury, jako byl Vítězslav Jandák, Václav Jehlička, Jiří Besser, Antonín Staněk či Lubomír Zaorálek, jde o bezpochyby o velmi solidní, ne-li špičkovou nominaci.
Vymění Babiš Okamuru za lidovce? Pár indicií by bylo |
Ale místo toho, aby se „kulturní pracovníci a pracovnice“ radovali, že uvnitř strany čpící benzínem a nesnášenlivostí se objevil více méně normální umělec a že jej tato partaj navrhuje na ministra, sepisují petice panu prezidentu Pavlovi a předpokládanému premiérovi panu Babišovi. Dovolte Chlívku z tiskové zprávy citovat:
„Již 270 signatářů a signatářek z kulturního provozu dosud podepsalo dopis směřovaný Andreji Babišovi a prezidentu Petru Pavlovi, ve kterém je vyzýváme k přehodnocení obsazení postu ministra kultury z řad strany Motoristé sobě. Hodnoty této strany se nám jeví v rozporu s proevropským a demokratickým směřováním české kultury.“
Ano, milí čtenáři, kdyby se náhodou ministrem kultury stal umělec Oto Klempíř, bylo by ohroženo demokratické a proevropské směřování české kultury. Chlívek se snaží představit si, jak by se to stalo: místo Dvořáka by děti na Základních uměleckých školách museli hrát ruské častušky? Malíři by se učili jen kreslit portréty čínského prezidenta Si? Česká filharmonie by již nesměla jezdit do Carnegie Hall v New Yorku, Musikverein ve Vídni ani do londýnské Covent Garden, ale povolenou destinací by byla pouze Havana, Minsk a Pchjongjang?
Nebo by snad byli raději, kdyby Motoristé nominovali figury jako bývalý mluvčí Václava Klause Petr Hájek?
Rektální alpinismus
Autoři petice i všichni signatáři se museli při psaní a podepisování hodně „kousnout“. Chlívek nemá v ruce žádná tvrdá data, ale předpokládá, že mezi „kulturními pracovníky a pracovnicemi“ nebude příliš mnoho voličů Andreje Babiše. Po pravdě nezná ani jednoho. Přesto se v panice z Motoristů a Klempíře obzvláště uchylují k suplice Babišovi, k němuž mají vztah asi jako naši předci k trávě ostřici mezi hýždními půlkami.
Proč Fiala dostal naloženo. Byl skvělý venku, ale doma ho ničila slepá skvrna |
V rámci omračujícího předklonu submisivně píší: „Vítěz voleb, hnutí ANO, ve svém volebním programu slibuje zvýšení nedůstojných platů v kultuře, podporu velkorysých projektů nových kulturních institucí a zajímá se o životní podmínky mladých tvůrců. Hájí kulturu ‚na všech úrovních, a to jak v tradičních formách, tak v oblasti živé kultury, filmového průmyslu a ochrany památek‘.“
Tento rektální alpinismus musel petenty hodně bolet.
Ale budeme citovat ještě jednou: „Apelujeme na Vás, abyste, i ve světle neblahého vývoje kulturní oblasti na Slovensku, vzali v úvahu naše obavy o svobodu uměleckého projevu a budoucnost kultury v ČR.“
Demokraté ve vlastní šťávě
Shrnuto a podrženo: Bytostní demokraté nechtějí uznat, že volby občas dopadnou jinak, než bychom chtěli. Osobnosti kultury nechtějí, aby byl ministrem kultury kumštýř. A představa, že někdo má jiný pohled na současný způsob rozdělování daní na kulturní provoz, je podle nich „ohrožení proevropského a demokratického směřování české kultury“.
Chlívek napadá taková otázka: kdo je tu vlastně demokrat, a kdo má naopak problém uznat výsledek svobodných a demokratických voleb? A komu tady kape na karbid?
