A důvod k (ne)zrušení? Rozpočtové provizorium trvající do 20. března prý neumožnilo „vyhlásit výzvu“ v obvyklém termínu. Aha, a co to zkusit opožděně? Asi to nejde. Abychom se orientovali, jedná se o astronomickou částku 4,7 milionu korun, za které v loňském roce ministerstvo nakoupilo 18 tisíc knih do 606 knihoven.
Jste spokojení s působením Oty Klempíře na ministerstvu kultury?
Je zcela zjevné, že ministrovi knihy nestojí za pozornost, protože jinak by se zamyslel, jakou roli hraje tato částka v celkovém rozpočtu resortu a zda je opravdu potřeba začít šetřit právě zde, na veřejných knihovnách. Ale spíš je to tak, že se provizorium ministrovi hodilo jako výmluva. Projekt v obvyklém termínu nestíháme, a tak jsme ušetřili. Politicky to svedeme na vyšší moc, za rozpočtové provizorium opravdu nelze vinit ministra kultury. Hloupé a alibistické? Zajisté. Ale pro ministra nesmírně pohodlné.
Zničit vše, co funguje?
Že prý jsou Motoristé konzervativní strana, od takové boj proti knižní kultuře volič asi nečeká. Na druhé straně jsou Motoristé statní bojovníci proti pokrokářství, wokeismu a „šíleným levičákům“. Z tohoto pohledu mohou být knihy hodně nebezpečné: za prvé mohou obsahovat levičácké myšlenky a za druhé – celá koncepce veřejných knihoven je tak trochu zakuklený komunismus. Neměly by se privatizovat jako relikt ošklivé minulosti?
Klempíře či Zůnu si premiér Babiš musí pěstovat, jsou pro něj užiteční |
Nedělejme si z ministra Klempíře šoufky a nepodsouvejme mu něco tak ošklivého. Nic podobného neřekl, naopak, kde ho člověk potká, tam od něj slyší slova o celospolečenském významu kultury. Skvělé, tak proč se ke svému vlastnímu resortu chová jako hospodář, který se snaží ušetřit tím, že vyhladoví své domácí zvířectvo? Nebo je konceptem dobrých hospodářů ze strany Motoristé sobě zničit vše, co funguje, ušetřit, kde se dá a ještě se tvářit, že vlastně o nic nejde?
Nevíme, ministr Klempíř nám to neřekne, s nikým se nebaví, jen chodí a pronáší hezké projevy, které s jeho počínáním při řízení rezortu vůbec nijak nesouvisejí. Jeden si pořád opakoval, dejme mu čas, rozkouká se a pak občanstvu vyjeví, o co hodlá usilovat v čele ministerstva. Po těch pár měsících zkušeností s ministrem Klempířem si spíš musíme klást otázku, kolik toho může, jen tak mimochodem, zničit, než si toho všimnou vládní kolegové či premiér. A pokud je destrukce záměrná, měl by se k ní ministr chlapsky přihlásit a být na ni politicky hrdý.
