Herci si vysloužili ministrovo pozvání k pohovoru svou účastí na nedělní demonstraci. Jejich odmítnutí mohlo být částečně vedeno obavami, že ministr by po setkání prezentoval své závěry a ty by se nemusely shodovat s pohledem ostatních účastníků. Naopak pozvání do divadla k jednání v přímém přenosu je vyslovenou provokací.
Ministr by se v divadle stal pouze terčem nenávisti a komparzistou v předem připraveném klipu. Klempířův poslední return, tedy slova o tom, že na ministerstvu by se bylo bývalo také jednalo v přímém přenosu, jsou už jen snahou o to, rozmlžit situaci ještě víc.
Klempíř nepřijme pozvání umělců na debatu. Chci řešit kulturu, ne politiku, řekl |
Co nám tato epizoda napovídá? Za prvé, ministr není u „kulturní fronty“ oblíben. A za druhé, zjevně mu to vyhovuje. Chce-li opravdu zasypávat příkopy, musí se svými odpůrci jednat úplně jinak, především uctivěji a vstřícněji. Vždyť „frontoví bojovníci“ nestojí o nic jiného než o utvrzení sebe samých v předsudku, že nový ministr kultury hodlá v Česku zavést slovenské pořádky a zničit veřejnoprávní média a kulturu vůbec. Navíc kultura, to jsou přece „oni“.
Samoúčelné provokování
Hodlá-li ministr Klempíř přesvědčit umělce a s nimi i širší veřejnost o tom, že má úmysly jiné, musí změnit metody. Lze pochopit, že voliči Motoristů či koaličních partnerů si rádi poslechnou kritiku veřejnoprávních novinářů a poznámky o chráněných dílnách, které ministr ve sněmovně směřoval k veřejnoprávním médiím. Jestli chce však pan ministr být u svých oveček populární, měl by se chovat jinak, nebo si snad myslí, že podobná slova vyvolají mezi zaměstnanci zmíněných institucí dychtivé očekávání?
Je-li před „nejvyšším kulturním úředníkem“ perspektiva, že ke každé další demonstraci Milionu chvilek bude patřit pětiminutovka nenávisti cílená k jeho osobě, neměl by svým odpůrcům nabíhat na kritiku namachrovanými řečmi.
Klempíř řešil se Šimkovičovou konec poplatků. Pozor na pasti, varovala ho |
Ale možná je to podle nějaké stranické příručky Motoristů, protože pokud pan Macinka ve svých SMS prezidentovu poradci Kolářovi dětinsky přeháněl při vyhrůžkách, má to asi ministr Klempíř povinné. Celá strana a její představitelé jsou součástí vlády a měli by se už podle toho začít chovat. K vládní odpovědnosti patří zdrženlivost a naopak nepatří k ní samoúčelné provokování.
Pokud někteří umělci stále doufají, že se u nás stane něco podobného jako na Slovensku, měl by jim ministr kultury ukázat, že to není možné. Jenže to vyžaduje stoický klid a odolnost. Vydržet možná ne zrovna spravedlivé spílání. O kritice nemůže být řeči, protože ministr zatím nic neučinil a tak není co kritizovat. Slovenské poměry tu opravdu nikdo nechce, všeprosakující atmosféra nenávisti a vzájemného podezírání a kádrování je totiž možná horší než sám ostudný výkon slovenské vlády.
