Rychle jsem se dočetl, že opozice zatroubila nejdříve na poplach a následně sešikovala své řady udatných bojovníků sociálních sítí, PR strategických a komunikačních mozků, načež se jala šít ze všech stran do Macinky i celé vlády. Výhrady se dají shrnout do slov ztrapnění, drzost, neumí anglicky, co si to dovolil, ostuda. Šlo o to, že si Petr Macinka dovolil vyslovit svůj názor na otázky genderu a demokratického deficitu EU, místo aby servilně přikyvoval spoludebatérům.
Tím přecházím k míře faktické. O demokratickém deficitu EU se debatuje dlouhá léta. Když jsem před necelým dvaceti lety v Bruselu působil, byla debata o meritu věci stejná jako teď. A tenkrát, stejně jako dnes, kupříkladu Evropský parlament argumentuje, že má mít více pravomocí, aby se demokratický deficit EU snížil. Druhá z hlavních stran argumentuje, že to tak hrozné není a eurokomisaře vysílají do Bruselu vlády zvolené voliči a ještě je zde Rada EU – rozhodující těleso členských států.
Neshodli se na EU ani Trumpovi. Macinka se přel se Sikorským a Clintonovou |
Fakticky tedy Macinka zmínil jednu stranu sporu, Sikorski druhou a není na tom nic k udivení ani špatného. Splakali ovšem ti, kteří říkali, jak se poškodily vztahy se sousedy, protože následně v Polsku byli Sikorski s Macinkou samý úsměv. Shrnu to – debaty jsou v ideálním případě pořádány k debatování různých názorů.
Řešme schopnost vyjádřit se, ne přízvuk
Druhá věc byla s Hillary Clintonovou, týkala se otázky genderu. V kostce shrnuto jsou podle Macinky biologická pohlaví dvě, gender je sociálně psychologický konstrukt, podle Clintonové je otázka, proč ho to trápí, když je tu k řešení Ukrajina. Legitimní debata dvou lidí, kteří se moc neposlouchají a říkají si své pro své publikum, které z mouky jimi mletých slov může následně jísti a lámati chléb nadšené podpory a obdivu, či vášnivého odporu a pohrdání. O tom, že biologická pohlaví jsou dvě a gender je otázka toho, jak se kdo identifikuje, může být ve faktické oblasti málo sporu, to je zřejmé, dokonce to přiznali i naši Piráti.
Z hlediska faktického se tedy nestalo nic zvláštního, čím by bylo třeba žít. To, co se strhlo kolem, to už je na vykroucení hlavy i páteře. Co se týká angličtiny, Macinka mluví úplně normálně s typickým východoevropským přízvukem, který má v podstatě každý od nás, až na pár výjimek. Důležitý není přízvuk, ale schopnost vyjádřit svou myšlenku, aby ji ostatní pochopili. A to Macinka dokáže.
Na tomto místě vzpomínám na své bývalé kolegy zpravodaje – Kanaďana a Texasana – jejich rodilý přízvuk byl tak silný, že si na sebe museli zvykat pět minut, následně si rozuměli jen spolu, protože ostatní si potřebovali zvykat přibližně půl hodiny a přítomný rodilý Angličan si nebyl chvíli jist, zdali se jedná o angličtinu. Takže přízvuky neřešme, schopnost se vyjádřit ano.
Trump pochválil Macinku za střet s Clintonovou. Skvělá práce, ocenil |
Největší pikanterie se ale strhla kolem vyznění. Ti, kteří haněli, následně zjistili, že za Macinkou stojí samotný prezident USA, Donald Trump. Ubrali na hanění, neboť Velkého bílého otce z Washingtonu se bojí a nejsou si jistí, jak moc mohou na korálky hledět s opovržením, jak moc hledat kazy a chyby. Stoupenci Macinky naopak začali vyzvedávat, jak je to úžasné, jak si ho Trump všiml a jak si ho všiml Rubio a Vance, jak je teď Macinka populární hvězda, o které na sociální síti napsal Trump a pár amerických médií.
Je to stejně směšné jako ustrašené braní zpátečky původních kritiků Macinky. Působí, jako by korálky od Velkého bílého otce z Washingtonu dostali coby malé děti, kterým září oči po pochvale dospělých. Velká pikanterie je, jak opozice v zoufalosti utíká k Bruselu, z něhož však nevzchází nic moc, čím by se dalo chlubit.
Podlézání je kontraproduktivní
Celá patálie nejvíce vypovídá o tom, jak si tady žijeme. Haló působí vystoupení na jedné konferenci z mnoha, jejíž význam není možné ani přecenit, ani podcenit. Ve srovnání kupříkladu s Davosem ale záře mnichovské akce bledne. S USA je samozřejmě důležité vycházet co nejlépe, stejně jako s jakoukoliv jinou velmocí (u těch jaderných to platí dvojnásob) i mocností. Ponížené podlézání je však nejen nedůstojné, ale i kontraproduktivní, protože stěží si mohou vážit protějšky těch, kteří jen poníženě drží čepice. Správný přístup je já pán, ty pán.
Macinka nevystupoval v Mnichově vůbec špatně. Naznačil, že je asi fanouškem federální Evropy |
Z celé kauzy je tudíž nejnosnější zpráva, která zapadla. Macinka na každém místě zopakoval stávající vládě USA, že nová vláda České republiky převzala zemi v katastrofálním stavu veřejných financí. Tudíž snad vládou minulou přislíbený tribut pět procent HDP nebude vymáhán a předseda vlády Andrej Babiš má o něco více připravenou půdu pro své vysvětlování, jak avizoval, že prostě a jednoduše na více než zhruba dvě procenta na obranu/zbrojení nemáme.
Jestliže se dějiny neopakují, ale dávají smysl současnosti, platí, že se neudála věc nová – vzpomeňme placení tributu Václavem, přičemž nespokojenost s ponížením byla jedním z motivů k jeho vraždě. Část lidí byla s husity i proti nim, část vzhlížela k reformaci, část ne, jedni rádi rekatolizaci a čekali na pochvalu z Vídně, druzí, ne, jedni čekali na pochvalu soudruhů z Moskvy, druzí ne. Možná je také na čase býti sami sebou se sebou a vlastními pragmatickými zájmy místo věčného fangličkování.
