Podle Kalouska se nyní otevírá okno příležitosti pro novou stranu (či nové strany), jež se uzavře nejpozději koncem ledna. Nespokojenost občanů se současnou vládou roste, a to i mezi voliči stran nynější (již jen) čtyřkoalice. Zmíněnou tendenci potvrzují i některé sociologické průzkumy – poptávka tedy nesporně existuje.
Miroslav Kalousek se snaží v tomto prostoru etablovat už dlouho, zatím jako nezávislý glosátor veřejného dění. Provozuje kritiku Fialova kabinetu zprava, ve smyslu klasické pravice zaměřené na podporu volného trhu a vyzdvihující podnikavého občana oproti těžkopádnému státu a jeho rozhazovačným sociálním programům. Na české politické scéně Kalouskovi údajně chybí subjekt s ambicí konsolidovat veřejné finance.
Náklady na etablování nové strany v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy odhadl v objemu „vyšších desítek milionů korun“ – ovšem uvedená suma by se prý dala celkem bez problémů opatřit. Nebyl si však jistý, „zdali jsou tady lidé, kteří jsou ochotni vystoupit ze své komfortní sociální zóny a vrhnout se do veřejného života“. Miroslav Kalousek ví, že sám novou stranu neutáhne, nějakého Schwarzenberga 2.0 nesežene, a potřebuje tudíž pár spolutahounů do party plus alespoň elementární organizační strukturu pokrývající celou republiku.
Stál již v čele dvou politických stran, KDU-ČSL a TOP 09. V dobách největší slávy „topky“ její kormidlo pevně svíral v roli zástupce kapitána – popularitu mu získával asi největší politický trumf jeho života, Karel Schwarzenberg. Ve vládě pak, byť nikoliv souběžně s funkcí stranického předsedy, zaujímal celkem pět let post ministra financí. Konkrétně v Topolánkově a Nečasově kabinetu, v prvním případě za lidovce, ve druhém už za TOP 09. Nicméně již v letech 1993–1998 působil jako náměstek ministra obrany. A v Poslanecké sněmovně si v součtu odseděl více jak dvě dekády. Dvěma slovy shrnuto: ostřílený matador.
Ovšem možná až příliš ostřílený. Určitě si uchovával pevný okruh příznivců, leč zároveň dlouho vévodil žebříčku nepopularity neboli negativních preferencí. Pod jeho přímým vedením sice TOP 09 v roce 2017 pronikla do Poslanecké sněmovny, avšak jen s odřenými zády. I kvůli ukončení úspěšné spolupráce s hnutím STAN. Když se pak začala formovat koalice Spolu, raději z politiky úplně vycouval, aby novému projektu neškodil – rezignoval na další obhajobu poslaneckého mandátu.
Kdo v roce 2025 zahraje Karla Schwarzenberga? Na Kalouska čeká několik úskalí |
Záhy však začal potvrzovat pravdivost poměrně přehlížené charakteristiky politiky coby mocné drogy. Zejména lidé zabydlení po řadu let v jejích nejvyšších patrech pociťují politický důchod podobně jako narkoman absťák.
Miroslav Kalousek se tudíž začal různými způsoby dobývat zpět a když zjistil, že asi nedovede znovu převzít otěže subjektu, který založil, zkouší vsadit na další projekt. Jeho nedávné oznámení o odchodu z TOP 09 nešlo interpretovat jinak než jako významný signál, že to s novou stranou myslí opravdu vážně, byť možná stále váhá a vypouštění signálů mu slouží též jako test potenciální podpory z řad podnikatelů, lobbistů nebo (staro)nových politiků.
Subjekt bez persony v čele zapláče
Ať už se rozhodne jakkoliv, šanci na restart vlastní politické kariéry nepochybně má. Jeho, byť rozporuplná, osobnost totiž zároveň svědčí o hluboké personální krizi české politiky. Miroslavu Kalouskovi určitě nelze upřít osobní kouzlo, dovede se prosadit v médiích, v politických diskusích si umí zjednat převahu – příznivce potěší, odpůrce rozčílí. Disponuje prostě vlastnostmi stranického leadera, což je kategorie, která se jen těžko přesně definuje. Leč její přítomnost jednoduše bije do očí.
Rozhodnutí respektuji. Jeho postoje k tomu směřovaly, komentovala Pekarová Kalouska |
Strana, jež má v čele skutečně vůdčí personu, sklízí úspěchy, kdežto politický subjekt bez ní, zkrátka pouhý houf jinak třeba celkem sympatických, ale v zásadě nevýrazných lidí, zapláče. I kdyby se mohl vykázat skvělým programem a nápaditým marketingem. Silný lídr tudíž představuje parametr srovnatelný s rozdílovým hráčem ve sportu.
Tací lidé rozhodně nerostou jako houby po dešti, ba jsou živočichem velmi vzácným. Do vůdčí role se člověk spíše rodí, nedá se naučit, lze ji případně jen dopilovat zkušenostmi. A pozor, nikdy neznamená pouze plusové body. Pokud nositelé zmíněného talentu vydrží v politice dlouho, což zpravidla vydrží, v jejich osobním hesle na Wikipedii pak vydatně nabobtnává kolonka „Kontroverze“. A každý lídr, bez ohledu na politickou orientaci, je vždy alespoň trochu populista. A hodně egoista. Ostatně, vůbec není jisté, zda nějaká, pracovně nazváno TOP 24, českému středopravicovému táboru skutečně prospěje. Zvlášť pokud by nakonec uvízla na 4,5 procentech.
