Na první pohled by se dalo říci, že je to jedno. Ukrajina zřejmě Krym, který Rusko anektovalo po jeho obsazení v roce 2014, v dohledné době zpět nezíská. V Kyjevě jsou s tím už dávno smířeni, jen to nechtějí dávat najevo a vytvářejí fikci, že Krym je stále ukrajinský a jen se čeká na jeho osvobození. Tuhle fikci ale chtějí udržet z dobré příčiny a i mezinárodní společenství se většinově zatím drží toho, že agresor nemá mít právně nárok na dobyté území.
Rezignace na morální odsouzení agrese
Podle současného chápání mezinárodního práva je uznání či neuznání suverenity nad nějakým územím do značné části rozhodující. Dokonce mohou existovat země, které jsou uznané a fakticky neexistují, nebo naopak země, které existují, a nejsou dalšími státy uznané.
Trumpův mírový plán: Ukrajina má přijmout ruskou okupaci a vzdát se NATO |
Neuznání suverenity Ruska nad obsazenými oblastmi vytváří právní konstrukci, že jsou stále ukrajinské. Ukrajina pak může snadněji získat podporu pro znovuzískání těchto území či o jejich předání někomu vyjednávat. S tím ostatně Kyjev zřejmě počítal.
Podobně třeba většina demokratických zemí včetně Spojených států nikdy právně neuznala sovětskou okupaci Pobaltí a to pak usnadnilo rekonstituování Litvy, Lotyšska a Estonska. Právě od jejich obsazení patří neuznání okupovaného území jako právně přináležející k okupační moci mezi principy americké politiky. Donald Trump je to teď ochoten změnit. A to ve vztahu k Rusku. Ačkoliv něco takového plně neudělal ani v případě Izraelem obsazeného Jeruzaléma, a to v Izraeli vidí svého spojence.
Nejen že taková změna může povzbudit další agresory, ale je to i odstoupení od morálního odsouzení agrese. Navíc je to zvláště nerozumné ve vztahu k Rusku i z čistě pragmatických důvodů.
Pokud chtějí Krym, měli o něj dřív bojovat. Trump se pustil do Zelenského |
U ruských stejně jako kdysi u sovětských vládců je vidět velká snaha získat mezinárodní uznání svých zisků a etablování velmocenského postavení. Velmoc, která nedokáže zajistit, že to, co prohlásila za své území, ostatní uznávají, totiž není pořádnou velmocí. Pokud usiluje o mezinárodní uznání, je pak náchylná k jednání o výměně takového uznání za něco jiného: třeba za část obsazeného území Ukrajiny. Pokud ale uznání výsledků své agrese dostane zadarmo, je to jen povzbuzení k tomu nepřistoupit na žádné ústupky, případně k další agresi v budoucnosti.
