21. září 2017 1:06 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Mít rád své město může bolet

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Třeboňáci jsou na své město právem hrdí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Třeboňáci jsou na své město právem hrdí. | foto: ARCHIV RADNICE

TŘEBOŇ (Jihočeský kraj)  Krajina posetá rybníky, protkaná vodotečemi, louky, lesy, malebné vesnice, to je Třeboňsko. Má svou pravou perlu a tou je mé rodné město Třeboň. Od konce roku 2010 jsem součástí jeho vedení. Za tu dobu jsem měla možnost poznat jej ze všech možných stránek. Některé mne velmi překvapily. Příjemně, ale bohužel i méně příjemně.

Třeboňáci jsou na své město právem hrdí. Je krásné, má bohatou a slavnou rožmberskou  a schwarzenberskou historii, úchvatnou okolní přírodu, proslulé slatinné lázně, pestrý kulturní život. To je i důvodem, proč jej po celý rok vyhledávají lidé ze všech koutů naší země i ze zahraničí. Mnozí si je zamilovali natolik, že si zde pořizují „víkendové“ bydlení, které se s časem a přibývajícím věkem mění v trvalé.

Každý z nás je zpravidla hrdý na město, ve kterém se narodil nebo kde žije. Třeboňská hrdost je však velmi specifická. Třeboňákem se můžete stát nikoli získáním trvalého bydliště a zakotvením ve městě. Je to výsada, jež se přenáší z generace na generaci v každém rodě. Noví obyvatelé jsou přistěhovalci ještě za 30 let a těmi už zůstanou, pokud se někde v rodinné kronice nedohledají čísi třeboňské kořeny.

A jde to ještě dál. Třeboň je zkrátka naše (mé) město. Naše (má) je radnice, naše (mé) jsou lázně, naše (mé) je vše, z čeho mohu mít nějaký prospěch. Naše (mé) však nejsou problémy města, naše (má) není práce, kterou je třeba pro město tu a tam nezištně odvést, naše (mé) není nic, co mne v tu chvíli zrovna osobně netrápí. Dobré věci bývají přijímány se samozřejmostí a občas jsou i po zásluze potrestány. Kritika je naopak velmi hlasitá, nespokojenost nepřetržitá a boj proti všemu a všem každodenním třeboňským chlebem. Každá změna je zlo, neboť člověk třeboňský je velmi konzervativní a na zažitých způsobech a návycích nebude ze zásady cokoli měnit. Byť by to bylo ku prospěchu jednotlivce i města jako celku.

Proto nežijeme tak pohodlně a spokojeně, jak bychom mohli a měli. Neboť to, co zvenčí všichni obdivují a pro co Třeboň opakovaně navštěvují, nechceme a neumíme my Třeboňští docenit  a pozitivně přijmout. Dostáváme se pak do prazvláštních situací, kdy občané si vyžádají místní referendum proti stavbě zimního stadionu, který se v Třeboni připravuje už 40 let a jenž městu jeho velikosti a významu citelně chybí. Protože jeden tahá čehý, druhý hot, všichni proti jednomu  a jeden proti všem… Nejspíš nejsem jediným starostou s podobnou zkušeností.

Přesto je však radost žít zde a pracovat. Neuvěřitelně cenné dědictví, které nám naši slavní předchůdci zanechali, je viditelné a hmatatelné na každém kroku. Jeho hodnotu se snažíme připomínat a zdůrazňovat při každé vhodné příležitosti. Četné slavnosti, přednášky, výstavy aj. jsou zaměřeny k jednotlivým významným událostem z historie i ze současnosti. Naštěstí i v Třeboni je stále ještě dost jedinců i skupin zapálených lidí, kteří si třeboňských jedinečností jsou velmi dobře vědomi  a kteří pro své město udělají pouze a jen v tom nejlepším slova smyslu cokoli.

TEREZIE JENISOVÁ, starostka města Třeboně, KDU-ČSL

TEREZIE JENISOVÁ, starostka města Třeboně, KDU-ČSL

TEREZIE JENISOVÁ, starostka města Třeboně, KDU-ČSL
  • 0Diskuse