V listopadu loňského roku jsem navštívila toto velmi rozporuplné italské město. Nebudu tu podrobně rozebírat poklady ukryté v neapolském podzemí, nádherné chrámy a muzea, ale půjdu rovnou k věci – k pověstnému neapolskému svinčíku. První optický vjem byl, upřímně řečeno, šokující, a tak první myšlenka, která mně hned vytanula na mysli, byla: Tak tohle by mi u nás v obci neprošlo ani náhodou! Hnijící kontejnery, okolí popelnic zavalené odpadky tak, že pomalu blokovaly celou ulici, rádoby okrasné květináče s palmami do půl metru zasypané směskou typu „radějianinevědět“. Těžko se samozřejmě můžeme srovnávat s tak velkým městem, ale jde právě o tu subjektivitu. Jižní Italové to tak prostě neberou - a víte co? Po prvních pár hodinách vás postihne cosi jako provozní slepota a zprvu do očí bijící nepořádek najednou jakoby dostal magický plášť a zmizel. Přestanete ho vnímat. To samozřejmě není návod, kterým bychom se měli jako starostové řídit při vyřizování stížností a péči o čistotu obce: „Paní Nováková, prostě se na ten bordel nedívejte, a on sám zmizí“.
Známou pravdou ale je, že i když udržovat pořádek je starostí obce, bez odpovědného přístupu obyvatel to prostě nejde. Technická četa by totiž nemusela dělat celý den nic jiného než hodinu co hodinu sbírat střepy kolem kontejnerů nebo zametat vajgly na autobusových zastávkách. A upřímně řečeno, v dnešní době s tak neskutečně nízkou nezaměstnaností a vysoce placenými zaměstnanci prostě jako obce nejsme konkurenceschopní. A tak nemáme ani dost lidí na veřejně prospěšné práce a v dohledné době je ani neseženeme, ani nezaplatíme.
Jednou z možností je zmobilizovat obyvatele a nadchnout je pro nejrůznější akce. Může se jednat o Ukliďme Česko nebo Den Země, u nás konkrétně probíhá na jaře také čištění řeky Úpy, ale mohou to být i akce zaměřené na menší lokality. To se připraví táborák, koupí buřty a místní si uklidí své dvorky. Na silně exponovaných místech jsme nainstalovali kamerový systém, který již několikrát pomohl při identifikaci některých padouchů, navíc má silnou preventivní funkci. Díky moderním technologiím se také zrychlil proces hlášení přestupků. Občanům jsme nabídli mobilní aplikaci, pomocí níž mohou nepořádek mobilním telefonem nafotit a nahlásit rovnou na úřad, což také odpovědně činí.
Na závěr bych však toto téma chtěla shrnout ve čtyřech stručných bodech.
Každý musí začít sám u sebe – než si půjdu stěžovat starostovi, nejprve si zametu před vlastním prahem. Doslova.
Lavinový efekt je v obcích obzvláště silný. Zakoupí-li si jeden člověk před dům hezkou lavičku a do oken dá muškáty, příští sezónu si můžete být jistí, že ještě hezčí, barevnější a větší muškáty bude mít některý ze sousedů. Prostě Naši furianti v praxi jak vystřižení.
Starosta by nikdy neměl naslouchat knížecím radám typu „To tam ani nesázejte, ty nové lavičky tam nedávejte, v žádném případě žádný altán, budou se tam scházet divný lidi a stejně to tam všechno zničí!“. Naopak. Dle mých zkušeností si lidé v našem městysi hezky upravených ploch váží a konečně se začali scházet i venku na kus řeči jako za starých časů. Samozřejmě že se občas objeví nějaký vandal, ale v poměru s normální většinou těch, kteří mají z hezky upravené obce radost, je to zanedbatelné procento.
Stokrát se také vyplatí uzavřít dohodu s několika seniory, kteří večer třeba na kole projedou obec a porozhlédnou se na dětských hřištích. Jednak se budou cítit potřební a jednak máte z první ruky informace, kde kdo co vyhodil – často i proč a kolik to stálo…
Každopádně, uklizená a vyšňořená obec je vizitkou každého starosty - a starostky obzvláště.
LUCIE POTŮČKOVÁ, starostka městyse Mladé Buky, sdružení Mladobučáci
