Ostatně, snaží se „napasovat“ do celkem natěsnaného prostoru, v němž je usazena SPD Tomia Okamury, ale řekněme i pravé křídlo ODS či lidovců.
U Klausů v kuchyni
Svého času se stalo hitem parodicky přetitulkovávat pasáž z filmu Pád Třetí říše, kdy Adolfu Hitlerovi začíná docházet, že situace na frontě opravdu není růžová, což u něj způsobí hysterický záchvat. Různých verzí, glosujících tímto způsobem českou politiku, vznikly desítky, ne-li stovky. V jedné z nich se vůdce ptá svých podřízených, kdo že je to ten Miloš Zeman. Dostane se mu vskutku vyčerpávající odpovědi: „Takový Václav Klaus pro chudý.“
Václav Klaus mladší je i se svou Trikolórou v duchu výše uvedené poetiky takovým „Tomiem Okamurou pro bohatý“ či spíše pro bohatší. Řada pasáží programu vskutku nezapře, že se celý projekt pekl u Klausů v kuchyni, kde údajně počátkem devadesátých let, alespoň dle vyjádření Klause juniora, vznikla i ODS. Program pléduje za malý stát, nízké daně, podporu podnikání. Ideálem je jedinec, který se o sebe dovede sám postarat, od státu tedy skoro nic nepotřebuje, a tudíž ocení, když má od něj pokoj. Nové oproti devadesátým letům je snad jen právo jedince vlastnit osobní zbraň či možná usednout za volant auta, na kolo nebo do kajaku i s půl promile alkoholu v krvi a pak suverénně frčet po dálnici až stopadesátkou.
Klausova Trikolora chce daňové osvobození rodin s alespoň třemi dětmi či zjednodušit systém dotací |
U Trikolóry zatím jde hlavně o to, zda se jí vůbec podaří přilákat voliče. Zejména živnostníci by na slogany o podpoře podnikání, omezení byrokracie nebo na slib zrušení EET mohli slyšet, leč podobně formulovaných nabídek najdou na volebním trhu docela dost, mimo jiné u „mateřské“ ODS.
Trikolóra se však snaží vyprofilovat především na bitevním poli „kulturních válek“ a euroskepticismu, což spolu těsně souvisí, poněvadž obraným valem před invazí genderových experimentů, multikulturalismu či „ekologického alarmismu“ má být národní stát. V jeho hranicích se má uchovat „normální svět“, který právě Klausovo hnutí hodlá bránit. EU by se tedy měla vrátit někam před Lisabonskou smlouvu a uvolnit více místa pro rozhodování suverénních národních států. Vystoupení z EU však v programu Trikolóry nefiguruje.
Na prvním místě rodina
Lékem na stárnutí, ba vymírání západních společností není podle „trikóloristů“ migrace, ale podpora rodiny, včetně daňových úlev pro ty, které přivedou na svět více potomků. Na dítě je třeba hledět jako na kapitál, rodina představuje „soukromé řešení veřejných problémů“. Manželství je „svazkem muže a ženy. Rodinu tvoří otec a matka, jejich děti a případně prarodiče či další příbuzní.“
Na nedávné konferenci o demografii v Budapešti však podobně hovořil nejen maďarský premiér Viktor Orbán, ale též jeho český protějšek Andrej Babiš. Poněvadž se dobrý stát pozná i podle toho, že dosahuje populačního přírůstku, a to nikoliv díky migraci, čeká nás dle českého premiéra tvrdý oříšek: „Jak pomoci rodinám, které by chtěly mít tři a více dětí.“ Je snad kvůli tomu Babiš populista, ba extrémista? Mnozí z jeho odpůrců by asi řekli, že ano.
Nicméně kandidát na předsedu TOP 09 Tomáš Czernin počátkem července pravil: „Čistě z hlediska státu, úkolem manželství je produkovat daňové poplatníky. A to zatím nikdo jiný než muž a žena, co já vím, nedokázal.“ Nedalo by mnoho práce nalézt podobně laděné výroky i u řady politiků KDU-ČSL. A dokument ODS nazvaný Silný program pro silné Česko konstatuje: „Funkční rodina je základní stavební kámen lidské společnosti, a stát ji proto musí cíleně podporovat a chránit, nikoli se ji snažit nahrazovat alternativním uspořádáním partnerského soužití.“
Pro paní poštmistrovou
Program Trikolóry je podle Klause mladšího „stručný a odvážný“, napsaný stylem, aby mu rozuměla i „paní poštmistrová“. Avšak programy skoro nikdo nečte, důležité je, co strana, tedy její lídr plus pár výraznějších postav, prezentují osobně na veřejnosti, v mediálním prostoru. Tam teprve „paní poštmistrová“ něco zachytí. Václav Klaus mladší tématiku rodiny předkládá viditelně a hlasitě, ba často dost nahrubo, kdežto ostatní strany s nárokem na nálepku „konzervativní“ spíše jen opatrně, potichu, jaksi bokem. Bojí se totiž veřejné stigmatizace, zařazení do škatulky populistů, či rovnou autoritářů.
Musí ale téma podpory rodiny automaticky obnášet též ostré vymezování se vůči „alternativám soužití“ nebo volání po osekávání pravomocí EU? A nemá Czernin vlastně pravdu? A tedy, v rodinném ohledu, i Babiš či Orbán? Trikolóra tak může deklarovaným demokratům opět připomenout, že ponechávají trestuhodně bokem mnohá témata, která veřejnost, otřesenou otřesy světa po konci dějin, oslovují.
