Ani náhodou. Rozdíly mezi projevy Vance (2025) a Rubia (2026) lze vnímat podle klasického modelu „zlý a hodný policajt“. Ten druhý je sympatičtější, ale oběma jde o totéž.
Amerika se nevzdá svého nového přístupu ke stále chaotičtějšímu a nebezpečnějšímu světu. A takovou Evropu, jež se spoléhala na nárokový „bezpečnostní deštník“ USA, k tomu moc nepotřebuje.
Je Trumpova Amerika opravdu takovým ďáblem vyvolávajícím odpor? Nebo je to spíš tak, že většina Evropanů stále žije ve své navyklé bublině?
Je to banální postřeh. Může-li tu něco překvapit, pak toto. Že v Evropě – zejména v Německu, neboť Německo je hostitelskou zemí bezpečnostní konference a nejvíce ji sleduje – se stále uvažuje v rovině „návrat do normálu“, tedy do poměrů předtrumpovské éry.
