Mnoho voličů nechápe, proč tyto výroky zaznívají až tři roky poté, co Rusko napadlo Ukrajinu. Možná, že se za ta léta při posouzení situace na bojištích orientoval jen podle rad svého špatně informovaného ministra zahraničí Jana Lipavského (dříve Piráti, dnes už kandidát ODS), který už v roce 2023 plánoval jet na dovolenou na osvobozený Krym.
Stává se, že i optimista může být dobře informovaný, ale pesimismus v Praze, v Bruselu i Kyjevě začal převládat po vítězství Donalda Trumpa ve volbách, protože jak Fiala, tak drtivá většina hlav států EU včetně Volodymyra Zelenského fandili Kamale Harrisové. Po inauguračním projevu nového prezidenta USA přišla deprese a za pár týdnů, když Trump začal odhalovat svoje trumfy, západní progresivní elitu zachvátila panika.
EU schválila revoluci a pohřbila dluhové brzdy. Střídmost už se nenosí, stát má utrácet |
Pak nastala katarze, objevil se nápad rychle najít společnou obrannou strategii EU a minulý týden předsedkyně eurokomise Ursula von der Leyenová, která by mohla stát modelem pro sochu symbolizující bezradnost a zoufalství, představila unijní mobilizační plán ve výši 800 miliard korun (pro srovnání tato suma představuje zhruba roční HDP Polska) i za cenu porušování odpovědných rozpočtových unijních pravidel.
„Evropa musí přijmout tuto výzvu, tento zbrojní závod. A musí ho vyhrát. Evropa je jako celek skutečně schopná jakoukoliv vojenskou, finanční nebo ekonomickou konfrontaci s Ruskem vyhrát,“ řekl liberální polský premiér Donald Tusk. Opravdu? Proč potom EU za tři roky nejenže nechtěla válku zastavit, ale ani vyhrát? Navíc celou tu dobu měla vedle sebe USA Joe Bidena. A nyní, když přichází „chcimír Trump“, se západní Evropa chystá na válku s Ruskem sama?
Bude mít západní Evropa hlavně ekonomickou sílu na to, aby se tento záměr stal realitou? Nehrozí, že podpora Ukrajiny – za každou cenu – dostane na pokraj bankrotu řadu zemí EU? Po mimořádném summitu Unie minulý čtvrtek totiž některé tzv. spořivé státy jako Švédsko, Nizozemsko či Rakousko daly najevo, že se jim nový plán nezdá, protože účet budou muset uhradit nakonec ony, a dodejme, že hlavně Německo. Tato obava pramení z údajů zadluženosti velkých států západní Evropy – Francie 110 % vůči HDP, Británie asi 100, Itálie 140, Španělsko a Belgie zhruba 105. Další problém je, že výdaje, které země musí vynaložit, aby mohla zaplatit úroky věřitelům, se zvyšují.
Na militarizaci EU odpovíme, hrozí Kreml. Přiznal znepokojení |
Pokud zadlužení v příštích letech poroste, na což se dá vsadit cokoliv, protože EU ztrácí konkurenceschopnost (má drahé zdroje energie) a přichází o trhy v Rusku a v Číně, tak obsluha dluhu se zvýší, stejně jako indikátor úvěrového rizika země CDS (známá zkratka z dob finančních krizí).
Česko si s dluhem asi 45 % vůči HDP stojí dobře. Výdaje na obranu loni činily téměř 167 miliard korun, obsluha státního dluhu stála 100 miliard. Jenže splácení úroků před dvěma lety sežralo jen 50 miliard, což znamená, že zadlužení rychle roste. Nemuselo by tomu tak být, kdyby ministr financí Zbyněk Stanjura byl schopen vybírat daně. Ale profesorovi Fialovi to vyhovuje, proto daně zvyšuje. Jiný profesor, Niall Ferguson, historik ekonomie z Harvardu, považuje za fatální, když nějaký stát vynaloží na splácení dluhu větší podíl na HDP než na obranu. Doufejme, že se do této situace nedostaneme.
