Uvědomila si to téměř okamžitě, upustila tašky a rozběhla se za autobusem. Ale pokud řidič ve zpětném zrcátku viděl její zoufalá gesta, nereagoval na ně. Zastavil až v další vesnici. Na konečné si konečně dětí všiml a rozhořčeně volal na dispečink, že má ve vozidle tři černochy.
Majčino potomstvo skutečně má výrazně tmavší barvu než průměrný Čech. Jejich tatínek se s Majkou oženil, přijel do Evropy, zplodil pár míšenečků a usoudil, že takový život vlastně nechce. Majka se sama stará o tři děti a není velká naděje, že by jejich tatínek tak či onak přispěl na jejich výchovu.
Důvěřovat. Jako na australských veřejných toaletách |
Incident se zapomenutými dětmi se brzo vyřešil. Dopravní podnik do věci ale zatáhl policii, a ta Majku předhodila sociálce. Sociální pracovnice si celou rodinu pozvala k pohovoru, vynadala Majce za to, že se nedostavil tatínek, a pak dvě hodiny kladla zavádějící otázky.
Nešlo jí na rozum, proč si Majka nepořídila auto, když bydlí s dětmi ve vesnici, odkud není snadné se dostat hromadnou dopravou. A když jí Majka vysvětlila, že na to jaksi, ehm, nemá finance, začala se zajímat o podrobnosti jejího rodinného rozpočtu. Má vůbec na to, aby děti uživila? Nebylo by lepší jí je odebrat a svěřit do péče pěstounů?
Majka se za tím vším úpěnlivě snažila nevidět přesvědčení, že „černé“ či míšené děti je třeba vychovávat docela jinými metodami než „normální“ děti bělošské a na jejich matky je třeba být obzvlášť přísný, ale nebylo to snadné. Majka se socpracku pokoušela přesvědčit, že se jí, Majce, daří zařídit, aby měli všichni kde bydlet, co jíst a co na sebe. Jde to, jen je potřeba zbytečně neutrácet. Což je hlavní důvod, proč bydlí v komunistické bytovce na vesnici a proč jsou bez auta.
Založit si nový kmen. Když se tři blázni dají dohromady a okupují veřejné pozemky |
Všechno by nejspíš dopadlo dobře, kdyby Majčin nejstarší synek na otázku, jestli má často hlad, neodpověděl: „Já mám pořád hlad!“ Nic nepomohlo, že ostatní dvě děti nic takového neříkaly, že všechny vypadaly dobře živené, byly spořádané a čisté. Majce sice děti neodebrali, ale zřejmě si ji zapsali na seznam matek, které výchovu svých dětí nezvládají. Každý rok musí na sociálce vypovídat, jak se o své potomky stará.
A ještě po letech Majčini míšenečci pykají za domnělé hříchy své matky. Musejí jezdit na letní tábory pro delikventy (jistě se jim říká nějak jinak, ale já si teď nemůžu vzpomenout). Prý jim to ale vůbec nevadí. Potkávají tam spoustu moc zábavných dospívajících drobných kriminálníčků a lecčemu se od nich přiučí.
