Americká ekonomika sice v době voleb na podzim 1992 už byla venku z recese, jenže statistika má zpoždění, tak si lidé mysleli, že v recesi ještě pořád je.
Souvisí to také s tím, že nezaměstnanost stále roste, i když ekonomika už neklesá. Clinton chtěl říci – tak trochu marxisticky – že „ekonomická základna“ je to hlavní a když je ekonomika v recesi, rozhoduje to volby. Pro lidi je pro rozhodování ve volbách klíčová jejich životní úroveň, která v recesi buď klesá, nebo je ohrožena. Jinými slovy: za lidi volí v takové situaci jejich peněženka. Většinou to tak je, ale v Turecku právě nikoliv.
Vezměme si, v jaké situaci turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obhájil před pár dny svůj mandát. Inflace činí meziročně 44 procent a turecká lira ztratila polovinu hodnoty vůči dolaru. Erdoganovi se ale stejně podařilo zařídit, že ve volbách nehrála ekonomika hlavní roli.
