Citujme z prezidentova odůvodnění: „Demokratický právní stát je oprávněn požadovat po veřejných funkcionářích splnění požadavku (politické) loajality. Za relevantní v této skutečnosti pak Ústavní soud označil nejen, zda jsou osoby ve veřejných službách skutečně loajální, ale i zda se jako loajální jeví veřejnosti; vznik pochybností o této loajalitě pak dle Ústavního soudu podrývá důvěru veřejnosti nejen ve veřejné služby, nýbrž i ve stát samotný.“
Turek žaluje prezidenta. Co si to vůbec dovoluje! A přitom civilní žaloba na něj je možná |
Prezident se (i pro futuro) zaštiťuje: nemusí kohokoli jmenovat ministrem jen proto, že se zdá neloajální vůči naší ústavě. Jenže kdo to změří? Stačí jako důkaz „jevící se neloajality“ prezident a jeho pocit, nebo to lze dokládat i prostřednictvím vyjádření na webu? Tyhle námitky znějí malicherně, protože je přece „všem jasné“, že Filip Turek ministrem být nesmí a nemůže. Jenže přijdou další prezidenti a tento poněkud gumový argument může být použit proti komukoli, i proti někomu, kdo si v Brně směrem k budově Ústavního soudu odplivl.
Je proto jen dobře, že se Filip Turek brání občanskoprávní žalobou, rozsah nejrůznějších obvinění, které prezident svým dopisem „aproboval“ jako relevantní, alespoň částečně zhodnotí nezávislá instituce. Nemyslím, že by Turek soudní spor „vyhrál“, tuto při nelze podobným způsobem hodnotit, prohráváme všichni. Jde spíš o to, že prezident vytváří novou podmínku pro výkon ministerské funkce a to podmínku, kterou se před ním nikdo nepokoušel stanovit.
Turek hrozí žalobou na prezidenta. Má malé šance, shodují se ústavní právníci |
Dosud se mělo za samozřejmé, že když někdo kandiduje do parlamentu, tak respektuje parlamentní demokracii. A pokud by to tak nebylo, musel by příslušnou stranu zakázat soud.
Rozhodování bez jasných kritérií
Prezident se zdůvodnění vyhnul zajímavým způsobem, odmítnutí jmenování prý není sankce vůči jednotlivci, protože ta by vyžadovala prokázání nějakého skutku. Prezident tedy nemusí nic dokazovat, stačí tvrdit, že se někdo jeví či nejeví takovým či onakým. Ale lze to říci i po prezidentsku: „Jde o preventivní nástroj obranyschopné demokratické republiky, v níž má výkon státní moci mj. i vládou a jejími členy sloužit všem občanům (čl. 2 odst. 3 Ústavy).“ Rozhodování bez jasných kritérií může být považováno za svévolné a nutně vyvolá i reakce.
Je podle vás správně, že prezidentovo zdůvodnění nejmenovat Filipa Turka ministrem zhodnotí soud?
Nelze čekat, že by Turkovy příznivce a odpůrce smířila takzvaná kompetenční žaloba, natož občanskoprávní. Nicméně stane-li se Turek vládním zmocněncem pro Green Deal a bude-li fakticky řídit ministerstvo, do jehož čela jej prezident odmítl jmenovat, pro jeho příznivce to bude důkaz politické vytrvalosti a důslednosti. Ne tak pro většinu. Z argumentace Petra Pavla plyne, že klíčový kvalifikační předpoklad pro ministra je jediný, musí být přijatelný pro prezidenta.
