I když Motoristé jmenují 1300 kandidátů do celkem 63 obcí, samostatné kandidátky složili jen v Praze, Brně a Ostravě. Ve městech, která považují za zásadní. To má logiku.
Motoristy vede do voleb majitelka Luční boudy. Hrozní zůstaneme, slíbil Macinka |
Jistěže nemůžeme čekat, že Motoristé by aspirovali na primátory Prahy, Brna či Ostravy. Ale jejich účast a výsledky poslouží coby jistý sociologický průzkum.
Ale pozor, sociologický průzkum tu není míněn jako výsměch. Bude to spíše zajímavý náhled do zdejší – hlavně pražské, brněnské a ostravské – společnosti. Ty volby (chcete-li průzkum) vypoví o sympatiích i antipatiích občanů v digitální době. Vypoví i o zkušenosti s nimi ve vládě. A také o vztahu k zásadám Motoristů pro volby do obecních zastupitelstev.
„Je to reakce na teflonový svět“
Za prvé. Heslo Motoristů pro obecní volby zní Odvaha jít proti srsti. Šéf strany Petr Macinka ho vysvětlil následovně: „Je to reakce na teflonový svět, do kterého se zaklela část politiků, kteří se snaží být korektní.“ Což zní lákavě, ale může to mít háčky.
Odvahu jít proti srsti lze vnímat z různých úhlů. V tom či onom prostředí zcela jinak, dokonce protichůdně. To, co je pro jedny voliče „proti srsti“, může být pro jiné lidi úplná konformita. Zkuste si to představit třeba takhle.
Kdyby Petr Macinka přišel na demonstraci Milionu chvilek za demokracii a začal tam nahlas líčit své vize světa a společnosti, právem by si mohl připadat jako ten, kdo má odvahu jít proti srsti. Ostatně na folklorním festivalu ve Strážnici si to vyzkoušel a nepůsobil z toho úplně nadšeně. Ale odvahu k tomu měl, to zas ano.
Kdo narazil ve folklorní Strážnici? Ministři Klempíř a Macinka, Motoristé i Babišova koalice |
Nebo naopak. Představte si, že nějaký „chvilkař“ přijde na akci Motoristů či jim podobných, a začne tam nahlas přednášet své vize světa a společnosti. I on by mohl mít právem pocit, že projevil odvahu jít proti srsti. Ani on by se zřejmě necítil zcela příjemně, ačkoliv by byl mezi lidmi, kteří hlásají „odvahu jít proti srsti“ jako volební slogan.
Takže leckdo to vše může vnímat následovně. Motoristé mají odvahu jít proti srsti v tématech, která sami za „chůzi proti srsti“ považují. Tím se trochu blíží svým ideovým protivníkům a volebním soupeřům z party Petra Fialy, Otakara Foltýna i jejich dnešním pokračovatelům.
Podobně jako oni přesvědčují již přesvědčené (ty, kteří s Motoristy beztak souzní) a vytáčejí již vytočené (ty, kteří Motoristy beztak nemají rádi).
O. k., je to jejich strategie, jejich rozhodnutí. Pokud si vystačí s tím, že loví voliče mezi těmi, kteří se navzájem poplácávají po ramenou za to, jak jsou dobří, budiž jim to přáno.
Leč Ivan Martin Jirous kdysi říkal, že na poklepávání po ramenou by zašla jakákoliv kultura (a mířil to na kulturu nekonformní). Může to být v politice, i v té obecní, jinak?
Když snaha o nekonformitu válcuje zdravý rozum
Za druhé. Motoristé si do obecních voleb stanovili čtyři priority. Petr Macinka je shrnul takto.
Svoboda nechat lidi žít bez zbytečného poučování. Odpovědnost v nakládání s rozpočty. Zdravý rozum v řešení reálných problémů. Odvaha jít přes hlasitou většinu, když je to třeba.
I toto působí rozumně a sympaticky. Tak trochu z toho čiší zkušenost lidí, kteří se pohybovali mezi establishmentem EU, a už jim to lezlo krkem. Ale u strany, která jde do obecních voleb a má za sebou téměř rok účasti ve vládní koalici, to může posunovat optiku. Či spíše u voličů.
Ke svobodě lidí žít bez poučování patří například odpor k plánům zakazovat prodej alkoholu ve večerních a nočních hodinách. Jenže pochodně toho odporu se již chopila SPD. Motoristé jsou též proti, ale v čem jsou originální?
Co se týče odpovědnosti za rozpočty, Motoristé jako členové Babišovy vládní koalice ji teď moc nezdůrazňují, protože nechtějí podrážet koalici, že. Pak ale může leckomu blesknout v hlavě myšlenka: nebudou v zastupitelstvech obcí fungovat podobně?
Půl roku krkolomné jízdy s Motoristy. Problémem Babišovy vlády je koalice s potížisty |
Co se týče zdravého rozumu, Motoristé mají smůlu, že veřejný obraz strany do značné míry určuje osobnost Filipa Turka. Tento politik skýtá dojem, že u něj snaha o nekonformitu válcuje zdravý rozum.
Odvaha jít přes hlasitou většinu? Zde se vracíme k různé optice při pohledu na totéž. Ten, kdo chce stavět cyklostezky, mívá pocit, že bojuje proti hlasité většině těch, kteří srostli s auty a cestami pro ně. Ten, kdo chce cyklostezky rušit či alespoň omezit, mívá pocit, že bojuje proti hlasité většině pumpičkářů, libtardů, neomarxistů a kdo ví koho ještě.
Takže uvidíme. Výsledek Motoristů v obecních volbách nám v těchto věcech udělá jasněji.
