Uplynulo pár dnů a nápad je tu znovu, tentokrát v mnohem ušlechtilejším kabátě. Takzvaný Kabinet budoucnosti Starostů a nezávislých, tedy stranická stínová vláda, dnes vyzval vládu skutečnou, aby se připojila k výhrůžkám Mezinárodnímu olympijskému výboru (MOV).
Přesně řečeno, aby připojila svůj podpis k otevřenému dopisu, který podepsali představitelé devíti zemí (Švédska, Estonska, Nizozemska, Litvy, Lotyšska, Polska, Rumunska, Finska a Dánska) a který požaduje, aby EU přestala financovat Mezinárodní olympijský výbor.
Ideologické alibi
Jasně, uraženou ješitnost motoristických ministrů nelze srovnávat, co do významu, s nevyprovokovanou agresí proti menšímu státu. Navíc, za reakci návštěvníků jen stěží mohou organizátoři jakékoli veřejné akce. Problém je jinde. Připustíme-li autonomii nejen strážnického festivalu, ale i Mezinárodního olympijského výboru, pak musíme strpět, že tyto subjekty jednají samostatně a nejsou podřízeny vládám.
Kdo narazil ve folklorní Strážnici? Ministři Klempíř a Macinka, Motoristé i Babišova koalice |
Ruští sportovci opravdu na olympiádu v Los Angeles v roce 2028 nepatří, v tom se shodnou občané mnoha členských států EU. Avšak celou velmi komerční šarádu organizuje MOV a jen on sám si určí, kdo tam pojede, a kdo ne.
Pokud by signatářské státy své pobouření myslely vážně, došláply by si na olympijské organizace ve svých zemích. Tyto „sportovní“ struktury přece čerpají veřejné peníze snad ve všech evropských zemích a oddělení olympijské organizace od místních subvencí je nejjednodušší cestou, jak jim „šlápnout na kuří oko“.
U nás by to šlo pravděpodobně i soudní cestou, naši soudci jsou natolik zideologizovaní, že veřejně nošenou mikinu s písmenem Z považují za propagaci genocidy. A co teprve takový ruský sportovec na olympiádě? V očích uvědomělého soudce by mohl být vinen například nepromlčitelným zločinem proti míru.
Zastavte financování MOV! Země EU se bouří proti návratu Ruska na olympiádu |
Platí staré, kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. Chtějí opravdu signatářské státy vyhlásit válku Mezinárodnímu olympijskému výboru? Asi nikoli, spíš potřebují ideologické alibi pro to, aby o sobě mohli mluvit jako o ušlechtilých a spravedlivých.
Zklamaní voliči
Posuzování toho, nakolik podporují jednotliví sportovci, případně umělci, ruskou agresivní válku proti Ukrajině je velmi ošidné. A ano, někdy je racionálnější použít metodu povinných distancování a jiných „zaklínadel“, u kterých nikdy nevíte, zda se dotčený zřekne politiky své vlasti z přesvědčení či z vypočítavosti. Ale to je jiná píseň.
Je-li olympijská myšlenka hodna veřejné podpory jen když se nám hodí politicky, pak je buď samotný olympismus špatný, neboť ho lze obecně odsoudit jako sluhu politiky. To neodpovídá historické zkušenosti, vzpomeňme na politické kontroverze kolem olympiád 1936, 1980 či 1984. I po nich byl olympismus dost dobrý, aby ho státy subvencovaly.
Petr Pavel je výtečný úředník, ale mnohem horší politik. Nicméně hádky poškozují i vládu |
Naše chápání veřejné podpory společenských či sportovních akcí se proměňuje a instrumentalizuje, začíná být velmi podobné uvažování Donalda Trumpa: koříš se mi, dostaneš dotaci, jakmile ale uděláš něco, co se mi nelíbí, potrestám tě.
Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM, jsou tuzemští voliči zklamaní jak z vlády, tak z opozice. A proč? Protože politici se zabývají otázkami, které voliče zajímají minimálně. A co je nejdůležitější dle výzkumu? Pro více než 80 procent dotázaných zdravotnictví, bydlení, energetika a ceny potravin. A nejméně důležité? Práva menšin, veřejnoprávní média, Ukrajina. Politici jsou v pasti, protože zatímco s každodenními problémy voličů téměř nehnou, těmi „okrajovými“ se zabývají nejraději.
