Mnozí ty klobouky považovali za poněkud střelené, ale právo na to, aby si v nich britská královna libovala, bylo považováno za posvátné. Podobně jako u nás právo prezidentů na tabakismus, tenis, becherovku či motorky.
Ale když se teď prezident Pavel objevil na startu motorkářské a automobilové Rallye Dakar v Saúdské Arábii, je v tom cosi více. Ano, jel tam kvůli motorkám a motorům vůbec. Ale i když tam přijel soukromě, i když fotografie z té cesty nepřináší ČTK, ale „jen“ sociální sítě, je to první návštěva hlavy českého státu v Saúdské Arábii. Plyne z toho něco?
Když to nejde přes krále, tak přes závodníky
Bezprostředně z toho neplyne nic. Zopakujme, že prezident jel soukromě, s ochrankou, leč bez úředního přijetí, jednání i nějaké agendy. Ale i tak to byl symbol v zemi, s níž udržujeme vztahy teprve od roku 1995.
Saúdská Arábie platila téměř sto let za zemi zcela svojskou, jak říkají Slováci. Za zemi, jež je díky ropě tak bohatá, že se nemusí ohlížet na nikoho, nepotřebuje spojence ani vztahy se západním světem (tedy až na vývoz ropy). Za zemi, která pěstuje ultrakonzervativní podobu islámu. Za zemi, kde ženy nesmí chodit po ulici samy či řídit auto a kde se nepořádají volby. Za zemi, jež zplodila rodinu bin Ládinů. Za zemi schopnou své domácí kritiky pronásledovat i v cizině (i zabíjet, jako novináře Chášukdžího v Turecku).
Teď už to úplně neplatí, leccos se uvolňuje. Očividně dost na to, aby tam vykonali cesty čeští ministři zahraničí (Schwarzenberg a Kulhánek). Jenže Pavel tam přijel – i když soukromě – jako první hlava českého státu od Václava Havla v roce 2001 (před dvaceti lety tam zajel i Václav Klaus, ale na odbornou konferenci). Což může někomu připomenout rok 1927, Masaryka a jeho cestu do Svaté země (do britské mandátní Palestiny).
Pavel tam jel na motoristickou akci, což zas může připomenout pingpongovou diplomacii z doby před půl stoletím. Když USA (Nixon a Kissinger) navazovaly vztahy s komunistickou Čínou, aby měly další oporu proti Moskvě, a nešlo to hned přes Peking, šlo to skrze utkávání ve stolním tenisu. (Kdo viděl film Forrest Gump s Tomem Hanksem, ví, o čem je řeč.) Teď si někdo může podobně říci: je-li problém, aby českého prezidenta přijal saúdský král, může to jít přes účast na startu motoristické rallye.
Dakar se jezdí už jenom u Saúdů
Taková úvaha může působit legračně. Zvláštně vyznívá i to, že Rallye Dakar, nazvaná podle města na západě Afriky, se už šestým rokem v řadě jede v Saúdské Arábii. Jenže právě to má hodně výrazný důvod i symboliku.
Přesun slavné soutěže o tisíce kilometrů říká toto. V západní Africe, ba ve většině Afriky dnes neexistují bezpečnostní podmínky pro pořádání motoristické rallye o délce 7000 kilometrů. Takové podmínky nejsou ani v Íránu, Iráku, Sýrii, Libanonu, Jemenu… Ale v Saúdské Arábii ano. „Kdo z vás to má?“ Tak se může ptát saúdský král jiných lídrů v regionu. A prezident Pavel to svou návštěvou potvrdil.
Překvapení pro Čechy na Dakaru. Před startem je navštívil prezident Pavel |
Skončily doby, kdy se říkávalo, že volba mezi Íránem a Saúdskou Arábií je jako volba mezi morem a cholerou. Že je to ve stylu „jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou“. Ono to tak úplně nebylo. Zatímco Rijád „šel po svých lidech“, ať už byli doma, nebo v cizině, Teherán podporoval různé nestátní bojůvky i teroristy s cílem destabilizovat region (Hamás, Hizballáh, Húsíové). Ale v poslední dekádě ten rozdíl zcela vyhřezl.
Prezident Pavel k tomuto tématu nehovořil. Ale už jeho návštěva startu rallye v Saúdské Arábii naznačila, že tento pohled zřejmě sdílí.
