Zpráva o odchodu profesora Huntingtona mne přinutila přečíst si jeho slavnou knihu „Střet civilizací“ /Rybka Publisher 2001/ a naprosto toho nelituji. Je fascinující, poučná, kontroverzní v mnohém, co říká, a moudrá v tom, co neříká. Pokládá-li Huntington islám za civilizaci bojovnou, frustrovanou, ale nižší než západní, je doslova posedlý Čínou a možností její asijské dominance. Machiavelisticky vymýšlí prostředky, jak tomu čelit: státy západní civilizace by měly pružně měnit svá spojenectví: „Nicméně časem dojde vlivem ochlazení vztahů mezi USA a Pákistánem…k tomu, že se Indie se Spojenými státy sblíží. Expanze indické moci v jihovýchodní Asii nemůže americké zájmy ohrozit, a dokonce by jim mohla pomoci /s.295/“. Pro Pákistán dnešních dnů prima povzbuzení.
Do systému Huntingtonových tezí jen obtížně zapadají Židé: přiklání se k mínění, že netvoří vlastní civilizační okruh. Nezmiňuje židovství jako jeden ze základních kamenů západní civilizace, pomíjí problematiku křesťansky oddůvodňovaného antisemitismu a holocaustu na evropské půdě a jeho ústřední varování /“intervence Západu do záležitostí jiné civilizace je v multicivilizačním světě pravděpodobně tím nejnebezpečnějším zdrojem nestability a potenciálního globálního konfliktu“/ by mohlo být vyloženo v jasném napětí se založením a podporou existence státu Izrael. Za této situace učinil profesor Huntington naprosto geniální rozhodnutí: celou tuto problematiku v knize prostě neřeší. Přesně v duchu citátu Blaise Pascala: „Posledním krokem rozumu je uznat, že jej nekonečně věcí přesahuje. Jen slabý rozum nedospěje až k tomuto bodu“. Za tento poslední krok profesora Huntingtona chválím a obdivuji.
Do systému Huntingtonových tezí jen obtížně zapadají Židé: přiklání se k mínění, že netvoří vlastní civilizační okruh. Nezmiňuje židovství jako jeden ze základních kamenů západní civilizace, pomíjí problematiku křesťansky oddůvodňovaného antisemitismu a holocaustu na evropské půdě a jeho ústřední varování /“intervence Západu do záležitostí jiné civilizace je v multicivilizačním světě pravděpodobně tím nejnebezpečnějším zdrojem nestability a potenciálního globálního konfliktu“/ by mohlo být vyloženo v jasném napětí se založením a podporou existence státu Izrael. Za této situace učinil profesor Huntington naprosto geniální rozhodnutí: celou tuto problematiku v knize prostě neřeší. Přesně v duchu citátu Blaise Pascala: „Posledním krokem rozumu je uznat, že jej nekonečně věcí přesahuje. Jen slabý rozum nedospěje až k tomuto bodu“. Za tento poslední krok profesora Huntingtona chválím a obdivuji.
