„Live Earth byl užitečný koncert: upozornil na problém. K jeho řešení nás však nepřiblížil“, píše Martin Zvěřina ve svém komentáři „Výchovný koncert“ (LN 9.7.).
Možná opravdu nepřiblížil, i když já bych byl s tak kategorickým soudem opatrný. Ani osení na poli nevzejde zpravidla týž den, kdy bylo zaseto. Ale i kdyby výsledkem toho koncertu nebylo nic jiného, než že si tu a tam někdo odpustí jednu zbytečnou jízdu autem, že jeden, dva další lidé začnou třídit své odpady, že jeden jediný úředník se rozhodne, že nepovolí pokácet strom a doporučí raději upravit stavební projekt, pak měl smysl. A pak také byl „výchovný“ v tom nejlepším slova smyslu.
Tak, jako jeden koncert (třebaže módně „mega“) jistě nezastaví devastaci životního prostředí na této planetě, tak i já vím, že nespasím svět a nevyřeším problém globální chudoby, když přispěji pár korunami na vzdělávání dětí v chudých zemích. Ale o to snad ani nejde. Beru si úkol, na který stačím, a jednomu konkrétnímu dítěti to přece jen pomůže. Lidové úsloví v této souvislosti říká, že nemusí vždycky pršet, že stačí, když kape. Pan prezident Masaryk zase mluvil o drobné každodenní práci. Ale jako politik také věděl, že ti, kdo ji konají, občas potřebují povzbudit, potřebují dodat sil. A to myslím ten koncert splnil dokonale.