Za příjmení jí Osud či kdo nadělil dvě slabiky, které se, když jí byly dva roky, po nejstrašnějším teroristickém útoku v historii Spojených států proměnilo v symbol terorismu. Ale ona si nehodlá měnit ani příjemní. „Atta“ sice v moderní arabštině neznamená nic, ale v jakémsi starém nářečí znamená „dar“ (aspoň jí to tak říkal jeden profesor, který tomu jistě rozumí líp než ona), a nemůžete si přece odstranit ze jména tak krásné slovo jen proto, že ho zneužil jeden masový vrah.
Fatima Atta má švédskou maminku, jen její tatínek je Arab, a nebýt toho jména, mohla by se klidně prohlásit třeba za Italku. Každý by jí to věřil.
Takhle jí v nemocnici, kde pracuje jako kvalifikovaná psychoterapeutka se zaměřením na poškození mozku, bez přemýšlení svěřují pacienty s arabskými jmény, kteří se po mozkových příhodách či ranách do hlavy znovu učí mluvit a předpokládá se, že nejlépe jim to půjde v mateřštině.
O ptákovi s nevymáchanou hubou a o tom, že způsobů vnímání světa je mnoho |
Setkaly jsme se díky pacientovi – českému muži, na kterého kdosi na ulici zaútočil a několikrát ho udeřil do hlavy tupým dřevěným předmětem, nejspíš basebalovou pálkou. Nezemřel, ale několik týdnů byl v bezvědomí a teď se už řadu měsíců pomalu vrací do života. Luděk se vymyká všem běžným pravidlům: do Anglie přijel až ve třiceti a až tady se naučil anglicky, ale po tomhle mnohočetném traumatu si udržel v hlavě angličtinu, na mateřštinu zapomněl.
Možná to způsobila Fatima. Je krásná, chytrá a úžasně milá, na první pohled bylo poznat, že je do ní Luděk zamilovaný. A je mu jasné, že s ní může mluvit pouze anglicky. Není vyloučené, že právě tohle vědomí mu pomohlo překonat omezení daná jeho zraněním.
„Kdybys na něj mluvila arabsky, už by válel arabštinu,“ žertovala jsem.
A Fatima sklopila oči a řekla, že arabsky neumí. Trochu rozumí, to ano, ale v dětství ten jazyk programově odmítala. Chtěla být Angličanka a ve svém původu se nehrabat.
Žralok a jiné nesmysly. Co všechno se učitel soukromé dívčí školy v Londýně nedozví |
Teď má pocit, že je bez kořenů. Chodí na kurzy arabštiny, kde ji všichni považují za lektorku, když ji uvidí poprvé. Ale nemá hlavu na jazyky. Je jí fakt líto, že promeškala příležitost, to životní období, kdy je snadné naučit se mluvit bez přízvuku jakoukoli řečí. Teď trpí pocitem, že díky tvrdohlavosti o svou mateřštinu přišla. Když si chce popovídat s egyptským dědou nebo babičkou, musí pro ni někdo tlumočit. Naštěstí ji jeden bratranec snaživě naučil všechna neslušná slova, a tak jí aspoň nikdo nemůže beztrestně nadávat v arabštině. Fatima mu odpoví tak jadrně, že si to za rámeček nedá.
