Teď v sobě ale hrůzu překonala. Vstoupila do dveří hodinu před začátkem bohoslužby, zamávala na mě jako na starou známou, batoh odhodila do kouta a přešla k pultíku s kávovary: „S čím ti mám pomoct?“ Dohlédla jsem na to, aby si pořádně umyla ruce, a pak jsme společně roznesly na stoly pohoštění: sušenky, pišingry, ovoce, dortíky pro cukrožrouty i pečivo bez cukru pro diabetiky, kterých je v kostele spousta.
18. července 2024 21:00
Vrátila se k nám Ukrajinka Anna. Ta, kterou náš kostel před pár týdny tak vyděsil rasovou smíšeností. Myslela, že aspoň v kostele nalezne útočiště před lidmi cizích – a nebezpečných! – barev, a ono nic.
