Právě zde platí pro závodníky ještě jedna stará pravda: „Skloň hlavu, vystrč lokty a jeď pořád rovně. Lidé před tebou uhnou!“ Pravidlo, které dělá silniční cyklistiku tak krásnou. Ale v posledních letech stále víc nebezpečnou.
VAVRDA: Když vládne fotbal. Rusko zatím zvládá organizaci turnaje na výbornou |
Během čtvrtečního stoupání na legendární Alpe d‘Huez jeden z fanoušků vyběhl k Chrisi Froomovi a praštil ho do ramene. Brit atak ustál. Ital Vincenzo Nibali to štěstí neměl. Dle záběrů diváků z mobilních telefonů jeho pád zavinili nizozemští příznivci fandící jeho rivalovi v boji o celkové pořadí, Tomu Dumoulinovi. „Žralok z Messiny“ se ještě z kola zvedl, dokonce své konkurenty dokázal dojet, jenže následné vyšetření odhalilo zlomeninu obratle. A bývalý šampion Tour musel ze závodu odstoupit. Opravdu je tohle ono kouzlo cyklistiky? Opravdu sem patří dýmovnice, kvůli nimž cyklisté i řidiči doprovodných motorek nic před sebou nevidí? A s nimi vlastně i sami diváci, v drtivé většině ti slušní.
Jsme zpět u pravidla o tom, že závodník má jet neustále vpřed a nekličkovat – s tím, že lidé před ním se rozevřou. Jenže jak tento okamžik správně načasovat, když nic nevidíte? Je v pořádku, aby fanoušci způsobovali jezdcům zranění selfie tyčemi nebo ohrožovali svůj i jejich život tím, že se snaží udělat co nejlepší selfie a čekají do posledního možného okamžiku otočeni k pelotonu zády s telefonem v ruce?
Odpověď není složitá. Možná je načase, aby se cyklistika rozhodla pro změnu, byť hlupáků z řad fanoušků není většina. Vždyť každý také nekrade, ale všichni společně podléháme liteře zákona. Psaného zákona. V opačném případě by jednou nemuselo zůstat „jen“ u zlomeniny obratle jednoho z nejlepších závodníků současnosti.
