Na východě Evropy čekejme provokace, možná střelbu. Na válku to ale nevypadá

Zhruba tisíc běženců pak Bělorusko opustilo, další dva až tři tisíce ale v zemi zůstávají. Problém však rozhodně není vyřešen a v budoucnu se může projevit i v jiných podobách než migrační krize.

Můžeme se ptát, proč se tentokrát Evropská unie dívá na krizi úplně jinak, než tomu bylo v roce 2015 v případě Maďarska. Tehdy dostala Budapešť přes prsty za takzvané tranzitní zóny, kde měli migranti omezený pohyb a šlo je volně opustit jen zpět do Srbska.

Jenže jde přece jen o trochu jinou situaci – migrační vlna není až tak živelná jako před šesti lety. Tehdejší hybatel krize, turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, zneužil touhy migrantů dostat se na Západ k mámení peněz z Evropy a k přimhouřeným očím při prosazování vlivu Turecka ve světě. S Běloruskem a Ruskem, které mu stojí za zády, je to přece jen trochu jiné. Zájem o destrukci Evropy a NATO je evidentní.

Uprchlický tábor s kamerami

Polská vláda pojala situaci jako obranu vlasti před agresí a poslala na hranici na 20 tisíc vojáků a policistů, z nichž skutečně někteří pozapomněli, že na druhé straně nestojí zdatný nepřítel, ale bezbranní migranti. V překročení hranice brání Poláci migrantům násilím, také zadržené vracejí ne zrovna v nejlepší kondici. Na to číhají na běloruské straně hranice dobře prověřené novinářské (někdy by sedělo spíš propagandistické) štáby ruských médií, které z Poláků dělají nelidská monstra a z Evropy licoměrnou žumpu.

Na domácí publikum především v Rusku (nikoli ale v Bělorusku, kde lidé oficiálním médiím moc nevěří) to docela zabíralo. Jak to je s poselstvími určenými ctitelům východního světa na Západě? Úspěch. U obou skupin pracuje propaganda především s analogiemi ke druhé světové válce („evropští fašisté“) a holocaustu („Poláci odmítali pomáhat Židům a naopak se spolu s Němci podíleli na jejich perzekucích“).

U proruských dezinformátorů teď jede naplno antivaxerství a na běžence není tolik času, ale i migranti jsou téma a mají obrovský potenciál do budoucna. Vypovídají o tom plány vybudovat u hranic v budově logistického centra u přechodu Bruzhi-Kuźnica uprchlický tábor, kde by kromě běžné infrastruktury mělo být i televizní studio právě pro účely intenzivního natáčení s migranty.

„Bude to dlouhý konflikt, jehož eskalaci je obtížné předpovědět,“ píší v obsáhlé analýze v polském časopise Sieci Marek Pyza a Marcin Wyklo. Funguje to tak, že Lukašenko v roli testovacího králíka zkouší, co je možné si ještě dovolit. Zkrátka, co to udělá, když pošle stíhačky na civilní letadlo či doveze k hranici migranty. Putin to vše pozoruje z uctivé vzdálenosti a ví, že pokud by bylo nejhůř, může vždy zatáhnout za záchrannou brzdu a obětovat Lukašenka.

Ideální prostředek nátlaku

Co se může dít dál? Například letos 9. srpna Lukašenko nakousl téma spolupráce proti pašování jaderných materiálů. A to takovým způsobem, že z toho nebylo jasné, jestli k nám sám nechce nějaký poslat. „Jen loni jsme měli pět až šest případů. USA i Evropa si té spolupráce vážily, stejně jako celý svět, Rusko i Čína. No, řekněte, kdo by stál o nějakou špinavou nálož, která půjde do EU?“ prohlásil Lukašenko.

Podle jednoho z lídrů běloruské opozice Pavla Latuška, který až do zmanipulovaných voleb byl na straně režimu a dobře ho zná zevnitř, chce Lukašenko dál migrantů využívat. „Dal dokonce příkaz k jejich rozmístění podél celé hranice, je to pro něj ideální prostředek nátlaku,“ říká Latuško. Hranice proto zůstane horká ještě nějakou dobu a rozhodnutí Varšavy stavět plot je vcelku správné rozhodnutí. Navíc se dají čekat i ozbrojené provokace na zemi i ve vzduchu.

„Umím si představit střelbu přes hranice, ale nemyslím, že to může eskalovat do vojenského konfliktu,“ říká vojenský analytik Lukáš Dyčka, který přednáší na Baltic Defence College v estonském Tallinu. „Vojenské nástroje jsou tu teď méně významné, Rusko sice dělá přesuny vojsk, ale základ je v energetické, informační, diplomatické sféře,“ dodává.

Nelze pominout ani přesuny ruských vojsk kolem Ukrajiny, i když podobná situace tu byla už několikrát. Poprvé se mluvilo o tom, že ruská invaze na Ukrajinu může začít každou chvilkou, už na jaře 2014 a zatím se nikdy nic nestalo. Jenže situace se mění a Moskva si stále dělá pořádek na „svém dvorku“. Nyní požírá Bělorusko i s Lukašenkem. Více než čtyřikrát větší Ukrajina přijde jistě na řadu také, otázkou jen je, zda půjde o otevřený konflikt jako před sedmi lety, nebo o nějakou formu hybridního boje. Rozhodně ale vyhlídky nejsou veselé.