Jako vysvětlení v průměru kratšího života mužů bývá zvykem zmiňovat jejich větší sklon k riskování. Často si vybírají nebezpečnější a fyzicky náročnější povolání než ženy. Dělají třeba dřevorubce, rybáře nebo řidiče. Práce na stavbách, ve výškách či naopak v dolech, případně obsluha těžkých strojů bývá rovněž mužská doména. Mužů umírá následkem pracovních úrazů přibližně desetkrát víc než žen. Zároveň mají nebezpečnější koníčky typu námořního jachtingu, paraglidingu či sportovní střelby.
Tohle všechno má bezpochyby vliv. K úplnému vysvětlení rozdílu v ženské a mužské naději dožití je to však málo. Analogické odchylky navíc najdeme i u dalších živočichů, kteří v životě neslyšeli o výplatní pásce a nemají ponětí, co je dejme tomu takový spinakr.
Lidský život má limit 125 let. Déle není možné žít, zjistili vědci |
Kde se nerovnost bere? O odpověď se pokouší nedávný výzkum týmu Johanny Stärkové z německého Institutu Maxe Plancka. Vědci v něm srovnali délky života celkem 1 176 druhů obratlovců, 528 savců a 648 ptáků.
Genetická záloha
Podle badatelů žijí samičky savců déle než samci asi u 72 procent druhů. Průměrný rozdíl je okolo dvanácti nebo třinácti procent. (V případě lidí vychází zhruba osm.) Situace u ptáků je do značné míry opačná. Samci žijí déle než samice, a to v 68 procentech případů. Rozdíl se pohybuje okolo pěti procent. Popsaná zjištění nahrávají teorii, podle níž stojí za odlišnou nadějí dožití technikálie související se způsobem určení pohlaví.
Zatímco samičky savců mají dva pohlavní chromozomy X, samci nesou kombinaci XY. Samičky to zvýhodňuje. Pokud se některý z genů na jednom z jejich pohlavních chromozomů porouchá, mají k dispozici zálohu. Pro samce však může stejná nehoda znamenat konečnou.
U ptáků je situace do značné míry opačná. V buňkách samiček sedí dva navzájem odlišné pohlavní chromozomy Z a W. Samci naopak mají kombinaci ZZ. Samčí dědičná informace je tak odolnější vůči náhodným změnám. Ty se v DNA hromadí s rostoucím věkem. Podle Stärkové a spol. je ale skutečnost ještě o něco složitější. Do hry vstupují nejméně dva další faktory.
Pohlavní výběr
První z nich je tendence k polygamii nebo naopak monogamii. U polygamních druhů panuje tvrdší konkurence o sexuální partnery. Samci tak musí investovat do znaků, které jim v ní umožňují uspět. Může to být třeba celkově větší tělo nebo všelijaké ozdoby typu pavích chvostů či paroží. Jejich výroba je energeticky náročná. Na delší život pak chybí zdroje. Biologové označují evoluční sílu související s volbou partnera jako pohlavní výběr.
Mohla by vysvětlit, proč je rozdíl v délce života u ptáků menší než u savců. Samečci ptáků jsou zvýhodnění kombinací chromozomů ZZ. Musí se však potýkat s konkurencí stejně jako samečci savců. O část své výhody dané organizací dědičné informace tak zase přijdou. Samečci savců jsou znevýhodnění hned dvakrát. Oba vlivy se navzájem sčítají.
Druhý faktor ovlivňující délku života má být péče o potomstvo. Samičky se jí obvykle věnují víc než samci. Zvlášť u druhů, které prochází delším obdobím dospívání je proto výhodné, aby žily dlouho.
