Všichni, kdo jsme se snažili nějakým způsobem vylepšit vzhled svůj či svých blízkých, jsme byli neustále ve střehu a vynalézavě zužitkovávali vše, co nám přišlo pod ruku. Jakýkoliv alternativní materiál či kus oděvu byl dobrý k tomu, abychom jej nějak přetvořili ve prospěch omezeného šatníku.
To dnešní mládež nezažije
Z dnešního hlediska lze takový postup jistě ocenit jako ekologický a šetrný k životnímu prostředí, ale vynucená šetrnost zase nebyla tak radostná. Ačkoliv, komu by se zdál život trudný v na růžovo obarvených doktorských kalhotách a jupce spíchnuté z bavlněných plínek. To už dnešní mládež nezažije.
Seriál Retro móda 80. let čtěte v deníku
Praktická žena zpracovala podle hojně publikovaných návodů v ženských časopisech cokoliv, od starého pyžama přes manželovy jégrovky až třeba po houslové kolíčky, to vše s nadějí, že zručností a nápadem překoná nedostatky, které takový materiál nutně přinášel.
Jak radil časopis Vlasta a Žena a móda
"Jak krásně a barevně sladěné využít nejrůznější zbytky, které dosud ležely bez užitku? Zkuste si ušít textilní, barevně veselou a vpravdě prázdninovou tašku, do které se vejde všechno potřebné na bezstarostnou dovolenou, a ještě k tomu dobrá nálada a slunce – stačí si je jen ušít.
Samozřejmě s obstojnou dávkou pečlivosti a trpělivosti, protože právě taková věc, která je pořád lidem na očích, se nedá ušít halabala," radil časopis Vlasta v roce ’81.
A jaká krásná červená halenka! "Ušijte ji ze staré organtýnové záclony. Vystřihněte obdélník, sešijte jej po stranách, olemujte lodičkový výstřih (zjednodušeně řečeno díru na hlavu), přišijte kanýr a hoďte do červené Duhy," radil zhruba časopis Žena a móda v roce ’85.
Nepromokavá taška ze starého deštníku
A co třeba další vychytávka ze stejného zdroje – luxusní nepromokavá taška ze starého deštníku? Zbytků se doma zkrátka našlo vždycky dost. Osmdesátková romantická móda vtáhla do hry i košile po dědečkovi a madeirové spodničky po babičce, ale ty se, s jistým přihlédnutím k velikosti, přitažením gumy nebo přepásáním daly nosit tak, jak to bylo. Takže alespoň něco pro ty méně zručné.
"Změna módního pravidla přinesla z národohospodářského hlediska úsporu nedostatkových usní a ženám, které dovedly šít, i možnost zhotovit si originální doplněk levně a doma," přinesla rovněž Žena a móda návod na vak z celtoviny.
Natrhat, svázat a štrikovat
A co náš další vynález – pletenina z hadrů: trička, nátělníky či svetry jsme si mohli tradičními vzory (žerzejovým či vroubkovým) uplést z neobvyklého materiálu – tkanin natrhaných ze starého povlečení, závěsů či prostěradel.
Látku stačilo natrhat na 1 cm široké proužky, svázat je uzlem a pak už štrikovat obvyklým postupem. Cena zanedbatelná, vzhled ojedinělý. A když zbytky látek barevně neladily, stačilo hotové dílo obarvit ve všemocné a kouzelné Duze.
Ta umožňovala bezbřehé barevné a batikovací experimenty s celým šatníkem, povlečením i záclonami. A když se dílo nezdařilo nebo se barva omrzela, byl tu zase zázračný odbarvovač a tak pořád dokola, dokud látka nebyla samá díra.
Využívání pracovních oděvů
Zvláštní kapitolu v 80. letech tvoří alternativní využití pracovních oděvů, ať už to byly doktorské kalhoty, oblíbená varianta místo chybějících bílých džínsů, originální černobílé kostkované řeznické kalhoty, hřejivé vatované kabáty či části armádní výstroje včetně tlumoku od plynové masky coby oblíbeného "žebradla".
Dlužno dodat, že tenhle módní úkaz byl převážně záležitostí mladých lidí bez valných finančních prostředků, kteří tak současně revoltovali proti "solidní" variantě nabízející tesilky, doma spíchnuté oděvy či džíny československé výroby.
Fenomén termomódy
Ale ještě jeden specifický a velký módní trend, jímž se po několik let vyznačovala zimní móda, se odvinul z nedostatku.
Tzv. termomóda, která měla nahradit kvalitní hřejivé textilie na zimní bundy a kabáty, přinesla fenomén prošívaných trojvrstvých oděvů. Experiment se sypkovinou, bavlněnou podšívkou a vatelínem uprostřed přinesl záplavu neuvěřitelných modelů ušitých z bleděmodré a růžové sypkoviny, nepromokavého materiálu původně určeného na péřové deky.
Až v druhé polovině 80. let byla k dostání sypkovina v bohatší barevné škále, určená k čistě oděvním účelům, a tak kabátky a bundy prošívané do čtverců, pruhů i nejrůznějších obrazců dostaly docela vtipný mladistvý vzhled.
Rájem domácích kutilů, švadlenek i výtvarníků byla prodejna řemeslných potřeb, která se vyskytovala pod důmyslnou zkratkou Řempo. Tam byla k dostání právě celá škála materiálů a potřeb pro výrobu některých zmíněných originálních výtvorů: kůže i koženka, nejrůznější technická plátna, juta, vlněná plst, nýty, šňůry, přezky, kování, sedlářské nitě, lepidla i gumové podrážky, takže jste si přinejmenším podomácku mohli vyměnit podpatky a podnikavější jedinci ušít třeba i celé boty.
Příště čtetě: DŽÍNY
