Navíc jde o praxi známou a ověřenou z ciziny, neboť velké divadelní domy s více soubory, ale nejenom ony, plánují svou dramaturgii a spolupráci s umělci roky dopředu. Vyhnou se tím chaosu, náhlým zvratům a provizornímu zalepování děr. Přesto se v internetových diskusích objevila spousta hloupých poznámek pozastavujícím se nad touto praxí ve světě běžnou, je neuvěřitelné, kolik se vždy najde diskutujících, kteří nemají o problematice ani ponětí, ale přesto jim to nedá, aby své hloupé vývody nevrhli do veřejného prostoru.
Úspěšný ředitel i režisér
Ředitelovat největší vícesouborové divadlo v zemi, kolos spojující významné historické budovy, nemůže každý, je to mimořádně náročná funkce vyžadující nejenom vhled do divadelní tvorby a znalost prostředí, manažerské schopnosti, ale také velkou dávku obratnosti a diplomacie. Dnešní padesátník Glaser všechny tyto vlastnosti má a je i ve vhodném věku, nebude mu chybět energie a nasazení a může se opřít o své zkušenosti.
V Česku je velmi málo lidí, kteří mohou takovou funkci zastávat a také o to stojí. Dnes obecně i schopní lidé nechtějí mít zodpovědnost a žít svou profesí, dávají přednost tomu, cítit se komfortně. Pozice ředitele Národního divadla je sice prestižní, ale také velmi exponovaná.
Ředitelem Národního divadla bude Martin Glaser z Brna. Buriana střídá za tři roky![]() |
Glaser ovšem nevstupuje do neznámých vod, je velmi úspěšným ředitelem Národního divadla Brno, které vede již třetí pětileté období. Absolvent režie pražské DAMU v roce 1998 začínal po studiích v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a o osm let později se tam stal i šéfem činohry.
Právě v 90. letech se v Jihočeském divadle podařilo vytvořit model, který v sobě spojil požadavky kladené na provoz regionální scény a umělecky ambiciózní program. Martin Glaser formoval činohru s dramaturgyní Olgou Šubrtovou a kladli důraz na současnou zahraniční tvorbu a původní domácí hry, přivedli také do divadla zajímavé hosty, režiséry i dramatiky: Davida Radoka, Michala Langa, Břetislava Rychlíka a další. A také Petra Zelenku, který pro Budějovice začal psát hry a Glaser třeba režíroval jeho Očištění.
Glaser třeba výtečně nastudoval Havlovo Odcházení, přišel s pojetím, jehož základem byla promyšlená práce s detaily ve všech rovinách inscenace a také nabídl až nečekané výklady některých postav. Glaser inklinuje k textům o povaze moci a sedí mu výsměšné černě laděné grotesky, jako byl třeba Blackout, který napsal s Olgou Šubrtovou a v Budějovicích se jím rozloučil. Vzpomínám ale i na jeho něžnou, stylově čistou Arabskou noc Rolanda Schimmelpfenniga.
Umí přesvědčovat a spojovat
Glaser také patří k šéfům, kteří nepodceňují výtvarné pojetí instituce, v Budějovicích spolupracoval s renomovaným fotografem Ivanem Pinkavou a jejich kooperace pokračovala i v Brně, vizuální styl ND Brno patří k nejlepším v republice. Národní divadlo Brno převzal v ne příliš dobrém stavu a rychle ze dvou skomírajících festivalů, které divadlo organizovalo, učinil prestižní akce. Festival Janáček Brno se stal mezinárodním projektem evropského významu a také před šesti lety obdržel cenu The International Opera Awards.
Glaser měl koncept, vizi a energii a také dokázal přesvědčit a spojovat lidi a to je také nesmírně důležité. Národnímu divadlu přináší velmi dobrou perspektivu a pro Brno nebude jednoduché najít za něj náhradu.
Autorka byla členkou výběrové komise MK ČR