Slova europoslankyně Jaroslavy Pokorné Jermanové, která je stínovou ministryní kultury ANO, by se měla tesat do kamene. Paní poslankyně svými nekompetentními výroky pouze potvrdila, že o provozu divadel absolutně nic neví, ale to jí nebrání se vyjádřit.
Velmi jí vadí, že byl Glaser jmenován s tříletým předstihem, aniž by tušila, že v zavedených demokraciích, které odmítají politické vlivy ve vedení kulturních institucí, jde o běžnou a ověřenou praxi. Má vůbec paní poslankyně tušení, že již nyní se v opeře plánuje, co se bude hrát v sezoně 2027-28?
A že sehnat renomované tvůrce a umělce není jen tak, jelikož mají zaplněné termíny několik let dopředu? A že bez dlouhodobého plánování se již dnes ve velkých kamenných divadel nelze obejít?
Divadlo a fabrika – žádný rozdíl
Neví nic, ale zato ví, že „tou dobu tu bude již jiná vláda a ta může mít jiný pohled na koncepci řízení jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí v Česku,“ jak oznámila. Hm, jaký asi? Že by po vzoru minulého režimu a slovenského modelu dosadila do jejich vedení své lidi, třeba nějakého manažera ze šroubárny? Jasně, divadlo a fabrika žádný rozdíl.
Ředitelovat Národní divadlo nemůže každý. Martin Glaser bude ale mužem na svém místě |
Ale to není všechno, stínové ministryni vadí, že u výběru ředitele nebyli zástupci opozice. A proč by měli být, ředitele vybírala pouze odborná porota, ne politici, a tak je to správně. Úplně strašidelně pak ale zní úmysl, že pokud k tomu bude mít paní europoslankyně „gebír“, hodlá přepracovat zákon o veřejných kulturních institucích.
To tedy opravdu tuhne krev v žilách, protože zákon, který začal platit od ledna, je výsledkem třicetiletého polistopadového úsilí divadelníků o eliminování politických vlivů v divadlech a zejména pak o vícezdrojové financování. Jestli se nepletu, několik vlád jej mělo v programovém prohlášení, ale ministry těchto vlád to nezajímalo, ba se i starali, aby neprošel. Martin Baxa byl po letech jediný schopný tuto záležitost dovést do konce.
Aby toho nebylo dost, jsou tu i další experti na kulturu, za Motoristy se vyjádřil Petr Macinka a také hezky vyhrožuje: „Nikdo se proto nebude moci divit, iniciuje-li příští vláda zásadní revizi tohoto, ale i ostatních personálních rozhodnutí učiněných de facto na poslední chvíli,“ pravil pro Novinky.
Ředitelem Národního divadla bude Martin Glaser z Brna. Buriana střídá za tři roky |
Zřejmě mu u toho bude radit jeho koaliční kolega z Přísahy Antonín Staněk, bývalý primátor Olomouce a jeden z nejtrapnějších ministrů kultury, které polistopadová doba zrodila, po roce na ministerstvu ani nevěděl, kolik je rozpočet této kapitoly a jeho rozklady na téma grantového systému by vyšly na samostatné klaunské číslo.
Ale nejhorší byl jeho svévolný zásah do výstavby Středoevropského fóra Olomouc, kterou torpédoval odvoláním tehdejšího ředitele Muzea umění Michala Soukupa na základě vykonstruovaného obvinění a chtěl zlikvidovat projekt renomovaného architekta Jana Šépky. To se mu ale nepodařilo, protože byl sám konečně odvolán.
Služba divadlu a kultuře
Volba Martina Glasera není na poslední chvíli, vyplývá naopak z dlouhodobého uvažování o systémových změnách, které by stanovily jasný systém a eliminovaly zbrklá a provizorní řešení a také odstranily nežádoucí politické vlivy.
Stačí si připomenout to, co s Národním předvedl ministr úřednické vlády Jiří Balvín, který jeden den bez udání důvodu odvolal ředitele Jana Buriana a druhý den ho povolal zpět. Anebo Alena Hanáková, která podobně odvolala ředitele Ondřeje Černého a jako vysvětlení pouze opakovala, že nebyly nastaveny procesy. Po takových kabaretech se zřejmě opozici stýská.
Také SPD přispěchala se svou troškou do mlýna, poslanec Zdeněk Kettner má podezření na „přátelskou“ službu a dle něj je potřeba přesně zdůvodnit, co k tomu ministra vedlo. Svůj zajímavý postřeh již neráčil rozvést.
Odborná komise zvolila nejlepšího možného kandidáta, zkušeného divadelníka, kterému šlo vždy o věc, úspěšného ředitele a manažera jiného velkého vícesouborového divadla. A jestliže Baxa tuto volbu potvrdil, je to služba divadlu a české kultuře, která se od něj očekává.
