Naše pravice potřebuje novou alternativu

Mimo jiné proto, že předseda ČSSD Paroubek vrátil svou stranu zpátky do levicového spektra z imaginárního středu, kam ji neprozíravě posunuli pánové Špidla a Gross. Tehdy bylo nejlepším řešením rychlé vypsání předčasných voleb, a to v novém volebním systému. Dnes bychom měli programově silnou vládu, která by mohla plnohodnotně naplňovat svůj program.

 Nestalo se. Topolánek místo toho vsadil na model Špidla II.
Je signifikantní, že v obou případech sehráli svou roli lidovci, kterým nečiní potíže se přiklonit na tu či onu stranu. Tehdy mladě vyhlížejícího pragmatika Němce nahradil u Topolánka mladě vyhlížející Bursík. A bylo zaděláno na katastrofu ODS.

 Obecně platí, že pravice hodnoty vytváří a levice je pak přerozděluje. Proto je pro pohyb vpřed nutné střídání akcentů, a tedy i střídání programově silných vlád. I v nedávných krajských a senátních volbách volili voliči de facto většinově. Středové strany se téměř vytratily a ODS byla potrestána za svou programovou rozplizlost a řadu fatálních chyb. Voliči ODS příliš neocenili ani programové kompromisy a změnu kurzu. V systému poměrného zastoupení jsou silné strany paralyzovány a naopak se maximalizují pozice a vliv menšinových stran. Místo pohybu vpřed jsme pak svědky přešlapování na místě. Tiše tomu asistují různí přeběhlíci, kteří v tomto patu neúměrně zvyšují svou cenu.

Naučené ideologické fráze nestačí
ODS platí za své ústupky velmi vysokou cenu. Fasádu si pak lze vylepšovat různou marketingovou okázalostí, ale už to nefunguje. A když nezabírají vágní vize a ani nebodují jednotlivé úkony rutinní správy země, pak se oslabení vůdci uchylují k různým náhradním symbolům a kouřovým clonám. Strašení minulostí nezní po dvaceti letech příliš věrohodně.

Navíc to přemýšlivému, pravicově smýšlejícímu voliči nestačí. S němým úžasem se dívá na politiky, kterým dal v minulých parlamentních volbách svůj bianko šek. Týdenní dovolená pro novopečené otce a regulační poplatky u lékaře jsou prezentovány jako úžasné reformy s velkým R. Proti gustu žádný dišputát, ale s konzervativní a liberální pravicí to nemá nic společného.

 Jako spása přichází megaalibi pro nečinnost a ztrátu většiny v parlamentu, a tím je předsednictví EU. I vývoj v posledních dnech a měsících ukázal, jak je to licoměrná představa. Právě v oblasti finanční a zahraniční politiky opustila ODS svůj fundament nejmarkantněji.

V evropské politice rezignovala na základy konzervativní politiky, tedy co nejvíce svobody a co nejméně regulací. Novodobé huráevropanství ODS nám nejlépe demonstroval pan Topolánek, když nedávno slíbil německé kancléřce rychlou ratifikaci Lisabonské smlouvy a přijetí klimatologického balíčku. Zároveň nám demagogicky tvrdí, že máme na výběr Moskvu, nebo Lisabon, což jenom podtrhuje výše zmíněné.

Přihlásit se k pravici znamená víc než křičet, že nemám rád komunisty, Rusko a levici. V tom hlubším slova smyslu to znamená především mít jasno o svém vlastním životním postoji. Je to o úctě k právu a pořádku, o úctě k rodině a taky o úctě k národním zájmům země. Je to o osobní integritě. O schopnosti postarat se o sebe a své blízké. Je to i o solidaritě s těmi, kteří naši pomoc potřebují. To je víc než naučené ideologické fráze, které stejně druhý den po volbách končí v koši.

Mí přátelé téměř výlučně - i na mé doporučení - volili pravici a téměř vždy ODS. Dnes se mě ptají, v čem je vlastně mezi ODS a ČSSD ten podstatný rozdíl. A já těžko hledám odpověď. V míře sedlácké improvizace, agrese a hulvátství to asi nebude. V programové zásadovosti? Asi taky ne. V upřednostňování veřejného a obecného zájmu nad zájmy osobními? Asi taky ne. A tak bych mohl pokračovat.

Je tedy ODS tou správnou konzervativní značkou? Reprezentuje zájmy, tužby a potřeby svých voličů? Namítnete, že je to pořád lepší než levice. Dejme tomu. Jenomže ta levice má své jisté v naší rovnostářsky laděné společnosti. A komu nestačí tzv. moderní evropská levice ČSSD, pak tady má parlamentní skanzen v podobě KSČM. A pravice? Vlastně nic.

Topolánkova havloizace ODS
Topolánek zakormidloval ODS do stojatých vod amorfního středu a vesele asistoval u havloizace své strany. To je důvod úbytku voličů ODS. Ale i kdyby se ODS sebevíce obrodila, pak těžko v dnešní kondici a složení osloví všechny své bývalé voliče. Navíc se může stát, že nebude mít po příštích volbách žádného koaličního partnera. Logicky z toho vyplývá, že na uvolněné části pravicového spektra schází nový subjekt.

 V politice není nikdy nic navěky. A je důležité mít na výběr. Tedy mezi levicí a pravicí. Rozhodně by nebylo dobře, kdyby byla případná nová formace zaměřena pouze monotematicky a monopersonálně. I přes různé spekulace, které se objevily v posledních dnech, se nic takového nechystá. Alespoň já o tom nic nevím. Ostatní „zaručené informace“ jsou spíše produkty kuloárových šuškand.

 Neuškodí se vymanit ze zaběhnutých kolejí a důkladněji přemýšlet o všech dogmatech, mýtech a klišé. Například o tom, jak udatný premiér pomohl panu prezidentovi do úřadu. Zasvěcení vědí, že to tak zcela nebylo, stejně tak by se dalo pochybovat o dokonalosti stroje na volební vítězství. Především poslední parlamentní remíza o tom příliš nesvědčí. ODS tehdy promarnila svůj opoziční étos a ztratila šanci, která se už asi nebude opakovat.

 Mluví-li dnešní veteráni stranického politikaření o trpělivosti, odvaze, profesionalitě či pokoře, pak tomu věří už málokdo. Naše politické strany spíše připomínají účelové zájmové shluky, které si žárlivě střeží svůj díl či díleček kořisti. To je po devatenácti letech velmi trudný obraz. Nezbývá než oslovit lidi, kteří už mají přirozené návyky svobodné společnosti.

Ty, kteří jsou ekonomicky i vztahově nezávislí. Ty, kteří mají jasný profesní profil. Ty, kteří mají zkušenosti ze zahraničí. Ty, kteří mají dobré vzdělání. A kteří by se mohli politice věnovat ne proto, že by to pro ně byl zdroj obživy a prebend. Měli by to být lidé vzbuzující přirozený respekt a úctu. Myslíte si, že takoví nejsou? Já myslím, že ano. A zároveň to jsou poměrně významní plátci daní, kterým vadí, že s jejich odvody stát nezachází příliš hospodárně. A případů by bylo možné uvést více než dost.

To může být ten motiv k osobní účasti. Může jím být i to, že naše reprezentace je až na výjimky tvořena údržbáři, požitkáři a ceremoniáři, kterým chybí nejen dlouhodobá vize, ale ani nemají elementární návyky, kterými by omezili excesy při fungování státních institucí.

Nedávno jsem napsal, že se mi po událostech poslední doby zdá, že je naše domácí politika na rozcestí, a jenom chci doufat, že už není definitivně na scestí. A kromě toho se brzy naplní další dvacetiletá perioda českých dějin.