Řídila jsem se kámoščinými instrukcemi a dopadlo to přesně podle plánu. Nedošla jsem až k Albertu. Prostřední vchod třetího paneláku v řadě jsem bez problémů našla.
Dopomohly mi k tomu supermarkety.
Určitě jste si taky všimli, jak dlouho se v podvědomí místních obyvatel drží dávná jména některých významných míst. V Orlických horách jsme, až kam moje paměť sahá, chodili ze samoty vysoko ve stráni na nákup k „Bursíkům“, přestože se kvelb, který až do 40. let minulého století provozovala rodina Bursíkových, dávno změnil v „Jednotu“, ve které už se stačilo vystřídat šest nebo osm manželských párů, z nichž nejméně jeden seděl ve vězení za „rozkrádání socialistického majetku“. Žádný z vedoucích prodejny se nejmenoval Bursík, a pokud vím, v okolí nikdo nevěděl, kdo byli Bursíkovi. Nevěděla to ani má babička, která „Jednotě“ zarytě odmítala říkat jinak než „U Bursíků“. (Až po sametovce jsme zjistili, že Bursíkovi byli Němci odsunutí ze Sudet v roce 1946, ani počeštěné jméno jim nepomohlo.)
Nejradši bych do toho kopnul. Jednejme se spotřebiči jemně |
Koncem devadesátek přetvořil jeden nadšenec kvelb U Bursíků v penzion Hvězda severu (ať mi nikdo nevykládá, že nepropadl pokleslé literatuře) a penzion, pokud vím, prosperuje. Jenom mu všichni říkají penzion U Bursíků.
Každopádně cestu do mé chaloupky starousedlíci dodnes – po nějakých 80 letech od doby, co byli Bursíkovi násilně odejiti, popisují nějak takhle: „Půjdete tři kilometry po silnici a U Bursíků zahnete doleva.“ Pokud jste poblíž Hvězdy severu potkali někoho ze starousedlíků, mou chaloupku jste našli. Pokud ne, bloudili jste po lesích celé hodiny.
A mě by vážně zajímalo, jestli se po zkrachování supermarketů na kámoščině sídlišti bude jejich někdejší poloha využívat k navigaci.
O psích hrdinech. A hlavně o tom, co všechno musí snést |
„Vystoupíš z autobusu u rozkopané parcely, kde kdysi stával Kaufland,“ řekne kámoška. „Projdeš kolem prázdných zdí Penny Marketu a zahneš doleva. U zarostlého kráteru, který kdysi býval Lidlem, zabočíš doleva k našemu paneláku. Ale když uvidíš ruiny Alberta, poznáš, že jsi mě minula.“
Jenomže tohle bude na sídlišti na pražském předměstí. Tady lidé nemají tak dlouhou paměť na místa jako horalé. Jakmile supermarkety nebudou v provozu, zapomenou, že tu někdy byly.
Možná se tomu Bursíkovi, ať už je osud zavál kamkoli, jen potutelně smějí.
