Ve statutu jeho pozice nenajdeme ani náznak čehokoli, co by s cenzurou mělo aspoň vzdáleně souviset, měl koordinovat a komunikovat a bla bla všechno možné, jenom ne něco zakazovat. Nicméně pro mnoho lidí a skupin lidí se stal ztělesněním snah státu omezit svobody slova.
Bylo to paradoxní už z toho důvodu, že totalita vytavená cenzurou se pozná na první pohled podle toho, že se v ní o nesvobodě nesmí mluvit a psát, nesmí pod měkčími či tvrdšími sankcemi, ale vždycky pod sankcemi. U nás je opak toho stavu, tady kde kdo žvaní o cenzuře a nesvobodě, křičí to na každém rohu a píše, až se mu od klávesnice kouří.
Nabízí se zde jedno poučení.
