Pak (nebo zároveň) se „Budweiser“ začal vyrábět i v Budějicích. Po naší integraci do západního světa z toho vznikl veliký problém a dlouhotrvající obchodní spor. Teď je snad ve výhledu jakési smírné řešení.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Nyní vypukl spor skoro totožné povahy, tentokrát vnitropolitický. Jeho následky mohou však být pro politickou scénu podobně devastační, jako spor o Budweiser pro české pivo. Odstavený exministr Tlustý se vzpouzí dát svůj hlas vládním reformám a protestuje zejména proti tomu, aby vláda používala označení „reforma veřejných financí“ nebo snad dokonce familiární „tlusťoch“. Na obojí má totiž morální a možná i autorské právo on, a to, co vláda přijala, nemá s jeho reformou vůbec nic společného. Jde ještě dál než firma Anheuser-Busch vůči Budvaru, a požaduje, aby se tomu neříkalo reforma, ale „úsporný balíček“. Od pana exministra je hezké, že zároveň nechce, aby bylo premiéru Topolánkovi, který se proti němu prý dopustil četných „poťouchlostí“ (termín mi připomíná mladá léta a prezidenta Novotného), úředně přiděleno potupné příjmení „Šprdlík“. Mohlo by se tak stát, jak se to už u nás osvědčilo, prezidentským dekretem.
Nejsem odborník na ekonomické problémy. Jako laikovi ve mně některé nápady pana Tlustého ve své geniální jednoduchosti (inspiraci nepochybně čerpal u svého guru na Hradě) vyvolávaly podezření, že byly vytvořeny metodou „stavění světa z hlavy na nohy“, která se v minulosti poměrně silně zkompromitovala. Na druhou stranu je zjevné, že vládní návrh reformy je kompromis, a zda z něho něco opravdu bude, je ve hvězdách.
Bylo by tedy slušné, kdyby pan Tlustý jasně řekl: Jsem si vědom těch a těch důsledků, který můj nesouhlas může mít pro tuto vládu i pro Českou republiku. Přesto mi z těch a těch důvodů nezbývá, než hlasovat proti němu. Jsem připraven nést všechny následky svého rozhodnutí.
Všechno legrační přetahování se o autorská práva, ať už skutečná nebo symbolická, jen odvádí pozornost od toho základního.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Nyní vypukl spor skoro totožné povahy, tentokrát vnitropolitický. Jeho následky mohou však být pro politickou scénu podobně devastační, jako spor o Budweiser pro české pivo. Odstavený exministr Tlustý se vzpouzí dát svůj hlas vládním reformám a protestuje zejména proti tomu, aby vláda používala označení „reforma veřejných financí“ nebo snad dokonce familiární „tlusťoch“. Na obojí má totiž morální a možná i autorské právo on, a to, co vláda přijala, nemá s jeho reformou vůbec nic společného. Jde ještě dál než firma Anheuser-Busch vůči Budvaru, a požaduje, aby se tomu neříkalo reforma, ale „úsporný balíček“. Od pana exministra je hezké, že zároveň nechce, aby bylo premiéru Topolánkovi, který se proti němu prý dopustil četných „poťouchlostí“ (termín mi připomíná mladá léta a prezidenta Novotného), úředně přiděleno potupné příjmení „Šprdlík“. Mohlo by se tak stát, jak se to už u nás osvědčilo, prezidentským dekretem.
Nejsem odborník na ekonomické problémy. Jako laikovi ve mně některé nápady pana Tlustého ve své geniální jednoduchosti (inspiraci nepochybně čerpal u svého guru na Hradě) vyvolávaly podezření, že byly vytvořeny metodou „stavění světa z hlavy na nohy“, která se v minulosti poměrně silně zkompromitovala. Na druhou stranu je zjevné, že vládní návrh reformy je kompromis, a zda z něho něco opravdu bude, je ve hvězdách.
Bylo by tedy slušné, kdyby pan Tlustý jasně řekl: Jsem si vědom těch a těch důsledků, který můj nesouhlas může mít pro tuto vládu i pro Českou republiku. Přesto mi z těch a těch důvodů nezbývá, než hlasovat proti němu. Jsem připraven nést všechny následky svého rozhodnutí.
Všechno legrační přetahování se o autorská práva, ať už skutečná nebo symbolická, jen odvádí pozornost od toho základního.
