James E. Carter se narodil a vyrůstal v Plains ve státě Georgia. V roce 1946 vystudoval Námořní akademii Spojených států s bakalářským titulem a vstoupil do námořnictva Spojených států, kde sloužil na mnoha ponorkách. Jeho vojenská kariéra však neměla dlouhého trvání. Jeho otec zemřel v roce 1953, když bylo Carterovi jen 29 let. Opustil tak námořnictvo a vrátil se domů do Plains, kde převzal kontrolu nad arašídovou farmou své rodiny.
V šedesátých letech byl velkým bojovníkem za lidská práva a rozhodl se zapojit do politiky. Získal post senátora a následně i guvernéra Georgie. Jeho hvězda stoupala velmi rychle vzhůru. Ve funkci guvernéra strávil jen pár let a s relativním klidem v roce 1976 získal nominaci Demokratické strany na prezidenta a ve volbách těsně porazil tehdejší hlavu státu Geralda Forda. Stal se prezidentem.
Ve vzduchu bylo stále dědictví vietnamské války, která do značné míry nabourala celou americkou společnost. Hned druhý den ve funkci tak vydal rozkaz 4483 a dal tak milost všem mužům, kteří unikli vojenské službě v době války. Období klidu však nezažil.
Svět vzdává hold Carterovi. Muž zásad, řekl Biden, slova uznání má i Trump |
Carter nastoupil do úřadu v období tzv. stagflace. Ekonomika tehdy zažívala kombinaci vysoké inflace a pomalého hospodářského růstu. Jeho rozpočtová politika se soustředila na zkrocení inflace snižováním deficitů a vládních výdajů. Do toho přišlo období energetické krize a na ní ihned navazovala recese roku 1980. Carter usiloval o reformy sociálního, zdravotního a daňového systému země, ale z velké části bez úspěchu.
Zelený prezident
Udržitelnost byla základem všech jeho rozhodnutí. A v mnoha případech byla jeho situace značně podobné té dnešní.
Jak již bylo řečeno, v roli prezidenta se musel potýkat s ekonomickou a energetickou krizí. Pokusil se tak razit myšlenku alternativních zdrojů. A jelikož při většině rozhodnutí apeloval na morální principy i v roce 1977 uvedl, že tehdejší energetická krize je „morálním ekvivalentem války“.
Podporoval úsporu energií a nechal například instalovat solární panely na ohřev vody v Bílém domě. Sám šel vždy příkladem. Během krize nosil svetry, protože nechal snížit teplotu vytápění v Bílém domě. Vzhledem k tehdy probíhající energetické krizi zřídil v roce 1977 ministerstvo energetiky, první novou pozici kabinetu po jedenácti letech.
Mnohé jeho plány na energetickou transformaci Spojených států však zablokovali politici ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu. Odpor proti jeho změnám se zvedl i v rámci jeho Demokratické strany a vedl i ke značné podpoře jeho demokratického vyzyvatele v prezidentských primárkách.
Řada historiků upozorňovala, že samotný prezident cítil, že Washington ani veřejnost nedokázaly docenit jeho snahy. Například Historik Julian E. Zelizer, profesor na Princetonské univerzitě a autor biografie „Jimmy Carter“ z roku 2010 uvedl: „Myslím, že je tu část Jimmyho Cartera, která má pocit, že se s ním nezacházelo dobře a lidé nechápali, čeho se snaží dosáhnout.“
Hlavní úspěchy však zaznamenal Carter především na zahraniční politické scéně. A to prakticky na minovém poli. Prezident se totiž pokusil ukončit arabsko-izraelský konflikt. Dvanáct dní trvalo jednání v prezidentském sídle Camp David, kam Carter pozval prezidenta Anwara Sadata a izraelského premiéra Menachima Begina.
Americká vlajka na Bílém domě vlaje na půl žerdi. (29. prosince 2024)
Ačkoliv se obě strany nemohly dohodnout na stažení Izraele ze Západního břehu, výsledkem jednání bylo, že Egypt formálně uznal Izrael a mohla vzniknout volená vláda na Západním břehu a v Gaze. Dokumenty vzniklé z jednání v Camp Davidu nakonec vedly k ukončení války mezi Izraelem a Egyptem. Sadat i Begin za to následně dostali Nobelovu cenu míru.
Carter také prohloubil vztahy s Čínou, aniž by musel obětovat Tchaj-wan a předal do rukou Panamy správu průplavu. Za jeho vlády Spojené státy ani jednou nevstoupily do válečného konfliktu.
Zemřel Jimmy Carter. Americkému exprezidentovi bylo sto let |
Co se vztahů se Sověty týče, měl Carter v roli prezidenta velmi rozporuplnou pozici. Na jednu stranu byl velmi nakloněn mírovým jednáním. Ostatně se mu podařilo uzavřít dohodu o omezování strategických zbraní SALT II. Na stranu druhou se prezident musel potýkat se sovětskou invazí do Afghánistánu. Ukončil tak období sbližování se Sovětským svazem a mimo jiné nařídil, že kvůli agresi budou USA bojkotovat olympijské hry v Moskvě.
Krize, která skončila jeho vládu
To, co mu však nakonec zlomilo vaz, byla íránská krize. Vláda Jimmyho Cartera dlouhodobě podporovala Írán pod vládou šáha Rezi Pahlavího. Když však přišla do země íránská náboženská revoluce, karta se obrátila. USA poskytly azyl bývalému panovníkovi a nový vládce, Ajatolláh Chomejní, brojil proti Carterově administrativě.
V neděli 4. listopadu 1979 zaútočila skupina íránských studentů na americkou ambasádu v Teheránu. Studenti patřili ke stoupencům revoluce a zajali 52 amerických diplomatů a občanů. Na osvobození čekali 444 dní. A propuštění se podařilo až Carterovu nástupci Ronaldu Reaganovi.
Prezident Carter se totiž rozhodl situaci vyřešit bez „jakékoli vojenské akce, která by způsobila krveprolití nebo vyburcovala nestabilní strážce našich rukojmích, aby je napadli nebo je potrestali“.
Zkoušel silné ekonomické sankce. Ty úspěch neměly. Nevyšla ani záchranná operace Orlí dráp. Při té zemřelo osm amerických vojáků.
V roce 2017 Spojené státy odtajnily dokumenty CIA, podle kterých byla tajná služba přesvědčená, že „íránští zastánci tvrdé linie – zejména ajatolláh Chomejní“ byli „odhodláni využít problém s rukojmími k porážce prezidenta Cartera v listopadových volbách“. Kromě toho Teherán v roce 1980 chtěl, aby „svět věřil, že imám Chomejní způsobil pád a ostudu prezidenta Cartera.“
A tak se také stalo. Ve volbách v roce 1980 Carter prohrál a stáhl se do ústraní. Svůj boj za mír a morální politiku však nikdy nevzdal. Diplomacii neopustil. Spolupracoval dále se Sadatem a Beginem na budování míru na Blízkém východě, pomáhal Billu Clintonovi při vyjednáváních se Severní Koreou.
Jeho představy, jak by měla být vedena politika, vždy vycházely z jeho silné víry v Boha. Snažil se vždy prosazovat to, aby USA pomáhaly vytvářet mír a pomáhaly s humanitárními aktivitami.
Jak napsal ve své poslední knize (z více než třiceti, které publikoval) Plný život: reflexe v 90 letech:„Musíme být supervelmocí jako zastánci míru, ne války; musíme být supervelmocí, abychom byli zastánci základních lidských práv, i když nyní porušujeme mnoho základních principů lidských práv. Musíme být nejštědřejší zemí na světě; nejvíce oddanou podstatě demokracie a svobody.“
V roce 1982 Carter založil Carterovo centrum na podporu a rozšíření lidských práv. V roce 2002 mu za to byla udělena Nobelova cena míru. Hodně cestoval, aby vedl mírová jednání, monitoroval volby a podporoval vymýcení infekčních nemocí. Je klíčovou postavou neziskové organizace Habitat for Humanity.
V devadesáti pomáhal stavět domy pro chudé
Bylo mu už více než 90 let a přesto ho obyvatelé Georgie mohli pravidelně vídat, jak pomáhá se stavbou domů pro chudé rodiny. V posledních letech však šlo jeho zdraví dolů. Musel překonat řadu nemocí včetně rakoviny, která se rozšířila do jeho jater a mozku. Své poslední chvíle chtěl strávit s rodinou. S jeho velmi širokou rodinou.
Jimmy Carter možná nebyl považovaný všeobecně za nejúspěšnějšího, ani neoblíbenějšího prezidenta. Historiky je hodnocený spíš jako průměrný. Byl ale neuvěřitelně obětavý a pomoci lidem zasvětil svůj celý život.
