Josef Škvorecký si vzal Zdenou Salivarovou (“tu holku, kterou Danny potkal v Praze“) v roce 1958 po tříměsíční známosti. V témže roce mu vyšli Zbabělci a bolševické hnojomety rozjely kampaň proti nepříteli pracujícího lidu. Škvorečtí ji přestáli, ale o deset let později, na počátku normalizace, se rozhodli emigrovat. Josef začal učit na torontské univerzitě literaturu a tvůrčí psaní, Zdena vykutala ze země nakladatelství ’68 Publishers. Ale především oba dopsali po odchodu z vlasti svá nejsilnější díla – Mirákl a Honzlovou.
Nenechat se rozlomit
Oba romány mají k sobě blíž, než je na první pohled patrné. Mladý Danny Smiřický v Miráklu se na počátku komunistické totality statečně pere s čerstvě importovaným ideologickým molochem, který lidi zavírá a zabíjí, nebo jim alespoň křiví charaktery, Jana Honzlová má otce v emigraci, bratra v lágru a moloch bujně likviduje vše, co mu stojí v cestě.
Jízda v protisměru. Salivarová se uměla vysmát totalitním ideologiím, blbství světa i průměrnosti |
Oba mladí hrdinové jsou konfrontováni s amorálností udavačů, jazykem, který neslouží komunikaci, ale rozdělování společnosti, i hloupostí režimních loutek. Oběma je protiváhou společenského marastu katolický kněz.
A oba se také přímo střetnou s StB, všemocnou organizací napojenou na sovětskou KGB, která co úhlavní nepřítel katolické církve vytvářela „falešné zázraky“, ač se jí to občas vymklo z ruky, a která stejně jako církev lovila zbloudilé duše, jimž za cedulku podepsanou krví umazávala hříchy nikoli proti Bohu, ale proti komunistické ideologii.
A tak ta odporná pavoučí odula chytala do svých sítí umělce, disidenty, ekonomy i sportovce, každého, kdo měl drobné máslo na hlavě, kdo se něčeho bál nebo si chtěl si na chvíli vydechnout od všudypřítomného tlaku ideologické a byrokratické masáže.
Honzlová je příběh o těžkém životě inteligentní dívky v padesátých letech, ale také o námluvách s StB ve chvíli, kdy se jí celý svět před očima rozpadá. Salivarová sama se po revoluci ocitla v Cibulkově seznamu spolupracovníků StB, chvíli poté, co dostala řád Bílého lva za mimořádný přínos české literatuře.
Byla zvyklá bojovat, iniciovala soubor dopisů podobně postižených a dosáhla výmazu svého jména v seznamech. Kniha Osočení s předmluvou Josefa Škvoreckého je předposlední knihou ’68 Publishers, které bylo za normalizace majákem zakázaných českých spisovatelů.
„Pozor, rozvrací rodiny.“ Honzlová Zdeny Salivarové i po padesáti letech zůstává skvělým románem |
Jana Honzlová odešla do spisovatelského nebe za svým Dannym a nám tu oba zanechali zásadní memento – zajímejte se o nepřibarvenou historii své země a nenechte se zmámit ideologickými frázemi ani snahou rozdělit národ na poslušné a neposlušné, pravověrné a renegáty, pokrokáře a antisystémové živly. Budou to zkoušet, protože jsme malá země a snadné sousto velmocenských hrátek. Ale máme své statečné světce, letce, lékaře, spisovatele, novináře i básníky. Nenechme se rozlomit vejpůl.
