15. března 2007 18:31
Ad LN 13. 3.: Staromilské žvásty, které urážejí moderní umění
Nemáme všichni stejné chuťové pohárky
Je smutné vidět zastánce svobodných duchů, jakými byli Pablo Picasso či Jackson Pollock, bránit jejich dílo takovým způsobem, jako to činí paní redaktorka Jana Machalická ve svém člámku „Staromilské žvásty, které urážejí moderní umění“. Tvůrci moderního umění lámali a lámají hranice, které jim staví do cesty společnost a rozšiřují svobodu názorů do nevídaných směrů, šířek, výšek i hloubek. Proč tedy i jejich zastánci nectí svobodu názorů spotřebitelů umění, kterými zbytek lidstva je? Proč by pan Sovák měl mít „primitivní názory“ na práce pana Picassa či pan Klíma by měl prezentovat veřejně „zpozdilá hodnocení abstraktního umění“? To zní spíše jako nadávky a snaha urazit. Co to má společného se svobodou, o kterou moderní umělci tak usilují? Přeci jsme si už užili dost toho, kdy nám ti jediní, co měli patent na rozum na vysokých školách vysvětlovali jak úpadkové a dekadentní bylo umění Alfonse Muchy a jemu podobných a Picassovu holubici míru nám cpali horem dolem. Vždyť umění pochází od slova uměti a na posluchače mluví samo za sebe. Obraz či socha přeci nepotřebují sáhodlouhé texty vysvětlovačů, zrovna tak jako víno, které buď chutná, nebo nechutná. Nemáme všichni stejné chuťové pohárky. Pan Sovák, blahého času či pan spisovatel Klíma mohou být v klidu, neboť se svými názory jsou v dobré společnosti vzdělaného kunsthistorika spisovatele a satirika Ephraima Kishona, který svou knihou „Picassova sladká pomsta“ způsobil svého času ve světě pozdvižení. V klidu ovšem mohou být i obdivovatelé Picassa a Pollocka, vždyť to, že je obdivují, jim nikdo nebere.
