Soudit místní honoraci, zapletenou ve zvykové síti služeb a protislužeb, je extrémně těžké – v Liberci a vůbec kdekoli. Tahle maloměstská akce Mani pulite je pro mě nejdůležitější trestní případ v soudním stadiu, který zrovna v zemi probíhá.
ČTĚTE VÍCE O SOUDU S EXŠÉFEM POLICIE |
Nestává se každý den, aby policejního šéfa odvedli v poutech přímo z kanceláře. Přesněji řečeno, nestalo se to u nás dosud vůbec, co paměť sahá. Šestapadesátiletý plukovník Miroslav Dvořák byl ve službě od maturity. Svůj liberecký svět dokonale znal, byl v něm dobře usazený a necítí se sám před sebou ani trochu vinen.
Podle obžaloby si řekl jedné partě podnikavců, která chtěla provozovat soukromé radary na Liberecku, ať složí na účet jeho kamaráda 250 tisíc, jinak jim projekt zhatí (Dvořák říká, že je to celé nedorozumění, jen chtěl kamarádovi pomoci s vymáháním dluhu).
Také – vypočítává obžaloba – zkoušel zahladit přestupek hejtmanova náměstka, suverénního borečka, který se na Silvestra 2008 řítil rychlostí 109 km/hod. úsekem, kde byla povolená šedesátka. Dále měl na prosbu jednoho poslance proklepnout, jestli se proti panu náměstkovi nevede trestní stíhání. Jednomu kamarádovi z tenisu – pokračuje obžaloba – nechal prověřit, kdo to pořád posílá textovky o jeho záletech.
Pak také jedna firma s hracími automaty poslala přes Dvořáka policejnímu sdružení 100 tisíc, jen ten dar nějak záhadně nedoputoval... A tak dál. Náčelník s sebou stáhl na lavici obžalovaných i pár dalších policistů, kteří se v dilematu mezi loajalitou k nadřízenému a vlastními skrupulemi rozhodli špatně.
Tohle je česká verze Tangentopoli neboli Úplatkova: nikdo nikoho nezabil, částky jsou umatlaně nízké. Na ten případ se jezdím dívat, protože mě fascinuje.
My lidé z malých měst to totiž známe. Když jsem byl nedávno na srazu z okresního gymnázia po dvaceti letech, stačilo se rozhlédnout po síti možných konexí: dva spolužáci na finančním úřadu, bratr jiného je soudcem, kamarád z dětství byl radním. V takové síti vztahů se lze pohybovat se ctí, jen pokud lpíme na pravidlech a procedurách. A pokud se najde někdo ochotný je prosazovat, i když si tím do smrti nadělá zlou krev.
V Liberci jím byl Adam Bašný, státní zástupce o generaci mladší než Dvořák, který se do pařeniště malých hříchů pustil se vší vážností včetně nasazení odposlechů. Doktor Bašný však v létě odjel lovit zločince v rámci mezinárodní mise v Kosovu. Na koncovku případu tady zbyl soudce Skýba.
Není to vůbec záviděníhodná situace – jak soudit někoho, kdo byl třicet let u policie a kdekoho zná, pořád ho budete potkávat ve městě, pořád tu budete mít rodinu? Třeba soudci pomůže vědomí, že ho v tuto chvíli nesledují lidé zdaleka jen z Liberce. A že silný rozsudek v téhle lokální aféře může mít vliv i na celostátní poměry.
Dvořák a jeho "službičky"Bývalému policejnímu šéfovi hrozí až osm let vězení. Spolu s ním sedí na lavici obžalovaných dalších pět lidí. Kromě Dvořáka jsou v případu stíháni i další liberečtí policisté. Dvořáka obžaloba viní například z toho, že poskytoval "službičky" známým osobnostem nebo místním politikům. Nechal si prý také dovážet pivo z pivovaru ve Svijanech nebo zneužíval zaměstnance policie k soukromým účelům. Dvořák to odmítá. Dvořák pracoval od prosince 2003 do konce roku 2008 jako ředitel policie na Liberecku. Poté se stal vedoucím odboru vnější služby. Policejní inspekce ho zatkla předloni v únoru přímo v budově okresního ředitelství. (čtk) |
