Ano, špičkoví úředníci mají brát špičkové platy. Ale Česko potřebovalo zvýšit hladinu transparentnosti - aby měli prezident, ministři i šéfové státních podniků pořád na vědomí, že nerozdávají své peníze, ale cizí. Podle nedávné studie Parlamentního institutu jen několik málo vyspělých zemí zašlo tak daleko, že zveřejňují jmenovité platy a odměny (Spojené státy, Finsko, Švédsko). Jiné to dělají od určité výše (Nizozemsko, Kanada), od určité pozice (Slovensko, Maďarsko, Itálie), některé zveřejňují anonymizované tabulky (Kanada, Island, Litva). K vkusnému - a velmi britskému - kompromisu se dobrala vláda v Londýně, která uvádí příjmové hladiny u vyšších „služebníků veřejnosti“. A řada zemí prostě platy tají z principu (Francie, Řecko, Turecko).
Můžeme to teď dál nechat na spontánním vývoji a soudních žalobách. Anebo mohou úřady udělat účinný preventivní krok: samy od sebe zveřejňovat ve výročních zprávách příjmy vysokých úředníků.
Je otázka, jestli se dnešní Česká republika cítí na světovou první ligu v transparentnosti. Ovšem proč by si vlastně měla klást nižší cíle?
