Pro úplnost zopakujme, že rozvolnění proběhlo ve dvou základních směrech. Zaprvé byla schválena možnost vytvořit na dluh fond pro investice do dopravní a jiné infrastruktury v objemu 500 miliard eur. Druhou změnou je možnost nepočítat do limitu výdaje na obranu překračující objem jednoho procenta HDP.
Proč tato zpráva přinesla na finanční trhy i do kanceláří průmyslových kapitánů tolik radosti? Veřejné investice, pokud jsou navrženy a realizovány efektivně, totiž hrají roli významného katalyzátoru prosperity celé ekonomiky. To platí obecně, a tím víc v dnešním Německu.
Oživující efekt i pro Česko
Na jeho ekonomiku v posledních letech nepříznivě dolehly hned tři velké a dlouhodobě působící šoky: zdražení energií, nástup čínské konkurence a zvýšená potřeba obranyschopnosti. Rozvázání rukou německé vlády v oblasti veřejných investic, ať už infrastrukturních nebo vojenských, je proto klíčovou – byť jistě ne jedinou – potřebnou podmínkou pro znovunastartování tamní ekonomiky.
KLAUS: Němci ruší dluhovou brzdu. Proč ekonomové nekřičí? |
V krátkém období by efektem mělo být posílení hospodářské aktivity skrze zvýšené státní zakázky a zlepšení tamního sentimentu domácností a investičního apetitu německých firem. Dlouhodobý efekt by měl mít podobu zvýšení produkčního potenciálu ekonomiky. Zvýšené státní zakázky by měly mít oživující efekt nepřímo i na země německých obchodních partnerů s Českem na jedné z čelních pozic.
Co se týče konkrétních odvětví, očividnými vítězi by měly být firmy ve stavebnictví a zbrojařském průmyslu včetně navazujících odvětví, jako je výroba stavebních materiálů, zpracování kovů nebo elektrotechnika. Totéž by mělo platit i ohledně přínosů pro českou ekonomiku.
Potud vypadá dění v Německu skutečně jako skrz naskrz šťastný konec pohádky. Při bližším pohledu ale zjistíme, že probouzející se Sněhurka je poněkud neduživá a poďobaná.
Odpor a obavy
Zaprvé je otázka, jestli schválené změny vůbec začnou fungovat. Velká část německé politické scény i odborné ekonomické veřejnosti se na ně dívá se značným odporem a obavami. Na stole německého ústavního soudu se tak už před schválením změn v parlamentu začaly hromadit žaloby usilující o jejich zneplatnění.
Stále ještě v čerstvé paměti je rozhodnutí tohoto soudu z podzimu 2023 ohledně šedesátimiliardového fondu schváleného původně pro řešení dopadů pandemie: vláda Olafa Scholze chtěla tento fond využít na „zelené“ výdaje postupně v několika letech počínaje rokem 2024, soud ale takové převedení do jiné výdajové kolonky odmítl jako neústavní.
Zadruhé, po nedávných volbách vznikající nová německá vládní koalice už signalizovala, že chce nově dostupné peníze využít mimo jiné na podporu německých firem v energeticky náročných odvětvích, na dotování cen energií a na posílení „strategických“ odvětví (mimo jiné výroba čipů, baterií, vodíku a léků).
Vzniká tak nejistota, zda tato výpomoc německým firmám nepovede k jejich neférovému zvýhodnění v soutěži s konkurencí z jiných evropských zemí. Ověřování férovosti podobných programů je v rámci režimu schvalování takzvané veřejné pomoci v rukou Evropské komise; o její důslednosti v této oblasti ovšem panují jisté pochyby.
Audi hodlá do roku 2029 zrušit v Německu až 7 500 pracovních míst |
Zatřetí, přímý dopad infrastrukturního fondu na českou ekonomiku (a vůbec jakoukoliv ekonomiku mimo samotné Německo) bude nejspíš nevelký. Daný balík peněz rozpočtený na 12 let odpovídá ani ne dvěma procentům ročních výdajů německé vlády, a navíc nesmíme zapomínat, že infrastrukturní výdaje jsou zpravidla uspokojovány do značné míry domácími kapacitami. U obranného fondu se přímý vliv odhaduje obtížně, protože je zcela ve hvězdách, jaký bude nakonec jeho objem a jak velkou část bude chtít německá vláda utratit za produkci z jiných zemí.
Oba fondy by každopádně měly mít určitý dopad nepřímo, cestou zlepšení tamního sentimentu a celkového oživení německé ekonomiky. Efekty vyšších německých veřejných investic tak budou do Česka přicházet nejspíš jen postupně v horizontu řady let.
