Teď k tomu přibyla třeskutá položka. Německý kancléř Merz před týdnem hovořil k migraci a pronesl větu: „Samozřejmě se ten problém v rázu měst stále projevuje, a proto ministr vnitra pracuje na repatriacích ve velkém.“ A oheň byl na střeše.
Kancléř to od pokrokářů schytává za svůj údajný rasismus. Kvůli „rázu měst“ se demonstruje i týden poté. Ještě toto úterý přineslo velký protest v Berlíně před sídlem CDU. Ale to téma není jen německé, v Německu teď jen vyhřezlo. I u nás se – potichu a neveřejně – uvažuje o „rázu měst“. A i když je to zatím spíše jen teoretizování, i když nás velká migrace kulturně cizích etnik zatím obchází, obecná otázka je stejná jako v Německu.
Německo má problém s rázem měst, prohlásil Merz. Kritici ho viní z rasismu |
Je téma „rázu měst“ ve slušné společnosti tabu? Pro progresivisty určitě je. Jenže nebude-li se o tom mluvit veřejně, to téma se pak logicky přenechá radikálům. V Německu straně AfD, u nás Okamurovi a podobným. A jak by se ho chopil Okamura, ukázal ve volební kampani plakátem, o kterém nyní rozhoduje soud.
Malmö – ráz vikinský, či muslimský?
„Ráz měst“ je typické barikádové téma, téma kulturní války. Téma, kde obě strany mají svůj díl pravdy, ale argumenty těch druhých zcela odmítají.
Pro ilustraci pár hesel z úterní demonstrace v Berlíně. „Nemáme problém s rázem měst, máme problém s rasismem.“ „Problémem rázu měst je rasismus.“ „Zvedněte protipožární zeď výš.“ (Myšleno „izolujte AfD ještě důkladněji“.) Prostě kdo se odváží jen uvažovat o „rázu měst“, musí být rasista a nácek.
Publikující psycholog Christian Stöcker, jenž učí na dost internacionální vysoké škole, napsal: „Učím na univerzitě, kde mnoho studentů má migrační zázemí. Friedrichu Merzi, prosím, označte na třídní fotografii, kdo z nich představuje ‚problém v rázu města‘.“ Má pravdu, lidi nelze kádrovat podle tváře či původu. Ale to přece kancléř nechce, chce, aby migrace byla víc pod kontrolou – vpouštět méně nových, repatriovat ty, kteří nesplnili podmínky nebo o kterých rozhodl soud.
Zeptejte se svých dcer. Merz trvá na výroku o problému v rázu německých měst |
Jde o celková čísla a sám Stöcker přiznává, že loni v Německu měla už třetina lidí migrační původ. Což je mimochodem víc než v USA. Problém – a tady jsme na druhé straně názorové barikády – spočívá v tom, že ta čísla nejsou jen abstraktní.
Zeptáte-li se obyvatel velkoměst, uslyšíte, že problémem není „ráz měst“, nýbrž rasismus. Ale odkud se tedy braly letní reportáže o problémech na koupalištích? Proč švýcarské Porrentruy zakázalo vstup na koupaliště pro cizince? (Myšleno hlavně pro „Novofrancouze“, kteří tam obtěžovali ženy.)
Dějí se i zásadnější věci. Na fotbalový mač v Birminghamu nebyli vpuštěni izraelští fanoušci týmu Maccabi. Kvůli antisemitismu? Ne, kvůli vlastnímu blahu. Pořadatelé totiž nebyli s to jim zajistit bezpečí. Podobně se letos nebude konat festival židovských filmů v Malmö. Kina se předem stáhla kvůli bezpečnosti.
Proč to vše? Zásadní podíl má „ráz měst“, někde i celých zemí. V Birminghamu či Malmö žili ještě před půlstoletím v drtivé většině domorodí Angličané či Švédi. Dnešní ráz Birminghamu či Malmö vypadá tak, že desítky procent populace tvoří muslimové. A ti mají takové hodnoty a vliv, že pořadatelé fotbalové fanoušky z Izraele i festival židovských filmů raději odmítnou. Nezavání i toto rasismem? Jistěže ano, ale skoro nikdo proti tomu neprotestuje.
Tachov – ráz sudetský, český či ukrajinský?
Toto vše, nejenom kebabárny, kuřárny vodních dýmek a multikulturalita vůbec, patří k tolik opěvovanému „rozmanitému rázu měst“ v západní části Evropy. Není divu, že mnohým – od politických radikálů přes „mlčící většinu“ až po kancléře Merze – se to nelíbí.
Problém je v tom, že projevy takové nelibosti jsou v progresivistickém světě cejchovány jako projevy nenávisti či rasismu. Kdežto diskriminace izraelských fanoušků fotbalu či židovských filmů se snadno zakryje hesly jako bezpečnost či „antisionistické a protikoloniální akce“.
Nehodláme riskovat naše bezpečí. Izraelští fanoušci odmítnou lístky od Aston Villy |
Jak už bylo řečeno, v Česku to v takovém měřítku nehrozí. Ale jisté zárodky se klubou. „Ráz měst“ či „ráz škol“ ovlivnily statisíce Ukrajinců prchajících z vlasti před ruskou invazí. Mluví se o tom málo, spíš jen v soukromí, ale jsou školy, kde je podíl ukrajinských žáků tak vysoký, že „domorodci“ dávají své děti raději do jiných škol (třeba na osmileté gymnázium, i když to původně nechtěli). Jsou regiony, například Tachovsko, kde je to téma v rámci celé populace, kde se opravdu mění „ráz měst“.
Aby to nebylo špatně pochopeno. Nejde o to Ukrajince vytěsnit, ba deportovat. Ale užitečné je o „rázu měst“ otevřeně mluvit. Nedělat z toho tématu tabu a nenechat ho tím Okamurovi a podobným.
