Jeden z klientů fitka nevěděl, kam odložit činky, ty těžké, nejmíň padesátikilové činky tvořené závažími na tyči, jaké zvedáte různými částmi těla, když – jak tomu říkají zasvěcení – pumpujete železo. Pána nenapadlo činky položit na podlahu nebo je umístit na takové ty háky, co jejich váhu unesou.
Místo toho je vztyčil do výše a opřel o zrcadlo, jakými v Katčině fitku obložili stěny, aby si klienti mohli ověřovat, jak jim to při pumpování železa sluší.
A kolik tu máte blbů? Ani ve vesničce D- v Devonu nepanuje shoda názorů |
Katka jeho počínání koutkem oka zahlédla z protějšího rohu, ale než stačila doběhnout na místo, činky spadly. Ozvala se strašlivá řacha, sklo z roztříštěného zrcadla se rozlétlo po podlaze a chlapík stál nad spouští a tvářil se překvapeně. Je to, mimochodem, rodilý Němec, který v Německu vystudoval a živí se jako inženýr, tak snad nemůže být dočista vypatlaný. V životě by ho ale nenapadlo, že když padesátikilové činky vztyčí do vertikální polohy a opře o zrcadlo, s velkou pravděpodobností se zřítí.
Nakonec se takříkajíc „nic nestalo“. Tak jako všichni klienti Katčina fitka měl i tenhle pojištění na blbost (kterému se, tuším, zdvořileji říká pojištění osobní odpovědnosti). Pojišťovna proplatila nákup a instalaci nového zrcadla. A že mu činky při svém pádu těsně minuly nárt, toho si zřejmě všimla pouze Katka.
Den nato se jiný klient fitka pokusil opřít činky o jiné zrcadlo. K tomuhle doběhla včas a požádala ho, ať to nedělá. Poslechl ji, ale zjevně nechápal, proč to po něm žádá. Byl to ovšem zdvořilý muž, a tak blahosklonně vyhověl jejím rozmarům.
Musím říct, že s Katkou souhlasím. I já potkávám čím dál víc lidí, kteří se chovají tak trochu jako zombie. Jednou za čas jedu na zelenou přes přechod pro chodce a někdo mi skočí dva metry před kapotu. No což, to se stávalo už před čtyřiceti lety. Dnes ale dotyčný, kterého jsem málem přejela, neslyší skřípění brzd a svištění gum na asfaltu, neslyší spílání řidičů. Vůbec si neráčí všimnout, že o vlásek unikl značnému pošramocení, a šine si to dál. Pokud je to zdvořilý a dobře vychovaný člověk, mávne na mě, jako by děkoval, že jsem mu dala přednost.
Chceš pivo? Nežebrej, staň se andělem! |
Skoromanžel K. při práci u dráhy potkává podobné chodící mrtvoly. Když je odhání od samého okraje nástupiště, aby nespadli pod blížící se vlak, nechápavě na něj zírají a stěžují si, že je šikanuje.
Proč je takových zombie na světě čím dál víc? Je možné, že je pro mnohé z nás svět příliš složitý, nehostinný a nesrozumitelný, a tak se od něj radši oddělí? Zakuklí se do kokonu, který je sice zvnějšku průhledný, ale zakuklenci skrz něj nevidí, neslyší a necítí? A nemyslí?
