Padla „protipožární zeď“. Tak se říká izolaci strany AfD, radikální a protimigrační opozice, často označované za extremistickou pravici. Tato izolace – a „protipožární zeď“ až do středy dodržovala sama CDU – zapovídala jakoukoliv spolupráci s AfD. A to na úrovni spolkové, zemské, ba i komunální.
Ale počítá se do spolupráce i moment, v politice docela běžný, kdy poslanci party A hlasují s poslanci party B, aniž by se na to museli speciálně domlouvat? Třeba už proto, že jde o téma zajímající jejich voliče? Levicový establishment v Německu to počítá. Od středečního večera se děsí, že „protipožární zeď“ vůči AfD padla. Kvůli jedné nezávazné deklaraci se mluví o „černém dnu pro demokracii“.
Prolomení tabu. Bundestag hlasoval pro zpřísnění migrace i s pomocí AfD |
Dalo by se říci i trochu trumpovsky nabubřele. Padla protipožární zeď proti AfD, což je svým způsobem nejvýraznější událost v Německu od pádu berlínské zdi v listopadu 1989.
Bude-li hlasovat s rasisty…
V praxi to samozřejmě tak prosté není a nebude. Promítne se to nějak do předčasných voleb 23. února? Těžko říci. Že by tým konzervativců Friedricha Merze přetáhl nějaké voliče AfD, není reálné. Vždyť právě oni to berou jako potvrzení své loajality i úspěchu. Možná bude mít sama CDU problém se vstupem do koalice.
Jeden rok 1933 stačil. Lídr CDU Merz přirovnal AfD k nacistům, ta roste![]() |
Do přímé koalice s AfD Merz nevstoupí, to je očividné, i když tím německá levice straší. Ale třeba už zvažované koalice konzervativců se sociálními demokraty či Zelenými by mohly narazit na to, že CDU je pro ně náhle nepřijatelná, příliš „rasistická“. Ale s kým jiným by utvořili většinu?
To už se dostáváme ke společenské stránce věci, která je zajímavější. Když už tu padlo slovo „rasistický“, nebylo vycucané z prstu. Lídr Zelených Robert Habeck se nechal slyšet, že bude-li Merz hlasovat s „rasisty“ (rozuměj s AfD), bude nejen nepřijatelný, ale sám zneplatní své argumenty. To je pozoruhodné.
Celý německý establishment sází na „politický střed“ či na „demokratický střed“. V praxi to znamená, že koalice může vytvářet levice (někde, například v Durynsku, i radikální levice), Zelení, liberálové či křesťanští demokraté, ale nikoliv pravice, čímž se myslí AfD. Jí získané hlasy, její poslanci se prostě v praxi nepočítají.
Jen vy Německo zachráníte... Musk si notoval s adeptkou AfD na kancléřku![]() |
Právě toto velmi vyhovuje levici, neboť jí to zaručuje automaticky podíl na moci. Prakticky ji nemůže vystřídat pravicová většina, protože aby byla skutečně většinou, musely by se do ní započítat i hlasy pro AfD či její poslanci. A to se nesmí. K tomu slouží „protipožární zeď“. Tuto jistotu si teď Merz dovolil narušit, byť se hlasovalo jen o nezávazné deklaraci. Proto se kolem toho strhla taková mela.
Kdo je tady většina?
Ilustrovat to můžeme na tom, jak atmosféru středečního hlasování popsal web magazínu Der Spiegel. Nejprve cituje Friedricha Merze, jenž popsal roli sociálních demokratů a Zelených jako „společenskou a politickou menšinu“. Jako menšinu, která se brání reformám – rozuměj zpřísnění migrační i azylové politiky – a ignoruje „vůli většiny populace“.
Je to pravda, nebo ne? Aby na to člověk mohl přísahat, musel by mít k dispozici přesná čísla z průzkumů o vztahu k imigraci i azylu. Ale byť ta čísla nemá, může vsadit na to, že to pravda je. Vždyť jde o celozápadní trend od Itálie přes donedávna otevřené Švédsko až po tradičně liberální Nizozemsko, nemluvě o nynějších USA. Jenže Der Spiegel hned tasí protiargument. Ano, možná by to byla většina, „ale to by se do ní museli zahrnout i voliči AfD“.
Jak reaguje Evropa na své Trumpy? U nás či v Rakousku vládli a míří do vlády, Německo propadá hysterii![]() |
To je krystalicky čistá ukázka uvažování dosavadního německého establishmentu, německých progresivistů. Rozhodující většina jsme my, „demokratický střed“. To je axiom, proto se do těchto počtů hlasy pro AfD prostě nezahrnují.
Hlasujte podle svého
Je dobré připomenout jednu věc. Strana AfD není vůbec svatá. Vyrostla z protestních kořenů a má ve svých řadách podivné typy, i když spíše v roli okrajových exotů. Když se našinec dočítal jejich názory na Benešovy dekrety či Heydricha, žasl, kde se u nás bere takové fandění AfD. Ale funguje v demokratickém prostředí a žádný soud ji nerozpustil. Kdyby tak učinil ústavní soud, bylo by mnohem jasněji. Ale když ho suplují lidé ze stranických sekretariátů či redakcí novin, něco je špatně.
Friedrich Merz se tu kletbu pokusil prolomit. Použil AfD ne jako partnera pro spolupráci, ale jako běžný politický nástroj. Předložil sněmu návrh s tím, ať ho podpoří kdokoliv. Ukázalo se, že většina pro to je, byť jinde, než si namlouvá establishment. Je to zajímavý experiment.