Zemské volby v Německu, pro nás zdánlivě okrajové, jsou zajímavé i tím, že toto klišé boří. Tedy nedíváte-li se jen na prvoplánové výsledky, ale i na čísla sociologů. Pak s překvapením zjistíte, že třeba v Meklenbursku – Předním Pomořansku je to jinak.
Volby vyhrála podle očekávání Alternativu pro Německo (AfD, 38 procent), ale zasloužili se o to hlavně voliči pod 45 let. Kdežto důchodci – rozuměj důchodci vyrůstající v komunistické NDR – pomáhali zachraňovat sociální i křesťanské demokraty. Jak si to přebrat?
Slovo mají mladí, ne důchodci
Není to novinka. V dubnu 2024 vyšla obsáhlá studie Mládež v Německu a řadu zavedených klišé obnažila. Soustředila se na generaci Z (14–29 let) a sdělila následující.
Od této generace původně vycházela podpora progresivistům, Zeleným, liberální demokracii jako takové i koalicím v Berlíně. Jenže nyní (řeč je o roce 2024) jsou mladí vystresovaní a své pořadí priorit i hrozeb změnili. Nejvíc je trápí inflace, strach z války, o bydlení, ze štěpení společnosti. Až pod ně byla vytěsněna obava o klima, dříve hlavní strašák.
AfD vyhrává, ale nevládne. Na „protipožární zeď“ však nejvíc doplácí CDU |
Už před dvěma lety bylo jasno, že mládež v Německu se názorově posunuje doprava. Někdo by řekl, že se radikalizuje směrem k AfD či Levici, podle gusta. A pokud si myslel, že šlo jen o čísla z jedné studie, že jiné studie mohou doložit něco jiného, mýlil se.
Krátce poté následovaly eurovolby. V září 2024 zemské volby v Durynsku a Sasku. V únoru 2025 volby federální. A všechny dopadly přesně tak, jak studie Mládež v Německu varovala. Posílily radikální strany – AfD a postkomunistická Levice. V Durynsku AfD dokonce poprvé zemské volby vyhrála, byť z toho vítězství pak vládu neupletla. V Sasku skončila těsně druhá, když CDU o fous vyhrála právě díky důchodcům (puntičkářsky vzato důchodkyním).
Takže pokud si libujete v nálepkách typu „dezolát“, pokud je udělujete těm, kteří volí AfD (u nás třeba Okamuru či Rajchla), neměli byste ten cejch dávat důchodcům, leč raději mladým. Ale to by tak nevyznělo, že.
To vše platí i pro čerstvé zemské volby v Meklenbursku – Předním Pomořansku.
Ti, kteří osobně zažili komunismus
Stačí se podívat na čísla. Působí ilustrativně a dozvíte se z nich třeba toto.
V Meklenbursku – Předním Pomořansku, na pobřeží bývalé NDR, ještě před 37 lety vládl komunismus. Teď tam většina voličů hlasovala pro AfD (38 procent). Ale zatímco nejvíce ji volili třicátníci a čtyřicátníci, nejnižší podporu měla AfD mezi seniory ve věkové skupině 70+. Hlasovalo pro ni jen 26 procent sedmdesátníků, což není pro AfD na území bývalé NDR až tak moc.
Levice ovládla Berlín, AfD Meklenbursko. CDU poprvé vypadla ze zemského sněmu |
To vede k úvahám. Proč právě ti voliči, kteří v komunismu (přesněji v reálném socialismu) vyrůstali, chodili do školy a podléhali všudypřítomné indoktrinaci, prostě ti, kteří by měli skvěle naplňovat klišé o „dezolátech“, hlasovali pro AfD nejméně? Proč naopak pro AfD nejvíc hlasovali lidé narození v letech 1981–1991? Ti, kteří vyrůstali a do školy chodili až po pádu Berlínské zdi a komunismu?
Na průzkumu bojem
Přesnou, vyčerpávající a definitivní odpověď samozřejmě nikdo nezná. Ale můžeme vzít v potaz jisté možnosti a úvahy.
Třeba tu, že komunistická indoktrinace se až tak moc v hlavách neusadila. Určitě ne natolik, aby teď bývalé občany Německé demokratické republiky přiměla masivně hlasovat pro AfD jako radikální, protisystémovou a protestní stranu. Ale dost na to, aby si vážili tradičních stran spojovaných se získáním svobody.
Zakázat AfD? Těžko, není sídlem „nácků“, ale širokého společenského vzdoru |
U mladých je to jinak. Osobní zkušenost z komunismu nemají, jen zprostředkovanou od rodičů či známých. A ta v nich může probouzet varovné instinkty před „vedoucí úlohou“ ideologie. Před vedoucí úlohou, kterou kdysi ztělesňoval komunismus a dnes jim ji může připomínat militantní obhajoba „liberální demokracie“.
S nadsázkou by šlo říci i toto. Možná sledujeme gigantický sociologický průzkum (“průzkum bojem“, řekli by vojáci) o rozdílech mezi lidmi na západě a východě Německa. Mezi těmi, kteří mají obranné látky proti indoktrinaci z komunismu, a těmi, kteří si obranné látky proti „liberální“ indoktrinaci teprve pomalu začínají vytvářet.
