Autor, pan Bob Fliedr, se na pozadí událostí okolo vraha Kalivody zamýšlí nad zpřísněním podmínek pro držení zbraně.
Je potřeba si říci, že každá zákonná úprava má směřovat k prospěchu společnosti. Autor zde zmiňuje plošné odzbrojení ve Velké Británii, ke kterému došlo po masakru v Dunblane. Bohužel se už nezmiňuje o tom, co nastalo po této zákonné úpravě. Skokově narostla zločinnost se zbraní a to více než trojnásobně. Vcelku logicky. Jak vyplývá z Wright – Reesovy zprávy (USA), největší „brzda“ pro ozbrojeného zločince je vědomí, že může narazit na ozbrojeného občana. Toho se obává mnohem více, než např. policisty. Je naivní domnívat se, že mentalita zločince v USA, Velké Británii a u nás je rozdílná. Proto i důsledky zmiňovaného anglického modelu by byly nutně totožné. Pokud tedy anglická zákonná úprava byla reakcí na masakr v Dunblane, je nutno poznamenat, že výsledek této úpravy má na svědomí více lidských životů než onen masakr.
Byl – li podtitulek tohoto článku – není čas zpřísnit podmínky pro držení střelných zbraní ? – myšlen vážně a ne pouze jako řečnická otázka, pak je potřeba tyto snahy rozhodně odmítnout. Jak vyplývá z faktů, takováto úprava by byla zločinem na společnosti.
Dále mě na článku zaráží spekulativní přístup. Co by se stalo, kdyby měl Kalivoda odvahu střílet v metru ? Proti tomu mohu postavit stejně spekulativní otázku, čím by zabíjel Kalivoda, kdyby neměl přístup ke zbrani ? Stejně jako O. Hepnarová nákladním vozem nebo jakýmkoliv jiným předmětem, který jde k zabíjení použít a má oproti zbraním mnohem méně omezujících a regulačních prostředků ? A zda by nebylo mnohem více mrtvých ? Autorovy i moje spekulace jsou irelevantní, protože přinášejí pouze otázky bez možnosti racionální odpovědi.
Závěrem mi dovolte dvě poznámky.
Náš zbrojní zákon patří k tomu nejlepšímu, co vyšlo z pera našich zákonodárců. I ve světě je vnímán jako jeden z nejlepších a nejvyváženějších zbrojních zákonů.
Průzkumy veřejného mínění před posledními volbami prokázaly, jak citlivě je veřejností vnímána otázka bezpečí občana a jak je v celospolečenském kontextu preferována. Proto si myslím, že by se k těmto otázkám měli vyjadřovat lidé s dostatečnými odbornými znalostmi. Amatérský, nebo populistický přístup může přinést nevratné škody na hodnotách nejvyšších – lidských životech.
Je potřeba si říci, že každá zákonná úprava má směřovat k prospěchu společnosti. Autor zde zmiňuje plošné odzbrojení ve Velké Británii, ke kterému došlo po masakru v Dunblane. Bohužel se už nezmiňuje o tom, co nastalo po této zákonné úpravě. Skokově narostla zločinnost se zbraní a to více než trojnásobně. Vcelku logicky. Jak vyplývá z Wright – Reesovy zprávy (USA), největší „brzda“ pro ozbrojeného zločince je vědomí, že může narazit na ozbrojeného občana. Toho se obává mnohem více, než např. policisty. Je naivní domnívat se, že mentalita zločince v USA, Velké Británii a u nás je rozdílná. Proto i důsledky zmiňovaného anglického modelu by byly nutně totožné. Pokud tedy anglická zákonná úprava byla reakcí na masakr v Dunblane, je nutno poznamenat, že výsledek této úpravy má na svědomí více lidských životů než onen masakr.
Byl – li podtitulek tohoto článku – není čas zpřísnit podmínky pro držení střelných zbraní ? – myšlen vážně a ne pouze jako řečnická otázka, pak je potřeba tyto snahy rozhodně odmítnout. Jak vyplývá z faktů, takováto úprava by byla zločinem na společnosti.
Dále mě na článku zaráží spekulativní přístup. Co by se stalo, kdyby měl Kalivoda odvahu střílet v metru ? Proti tomu mohu postavit stejně spekulativní otázku, čím by zabíjel Kalivoda, kdyby neměl přístup ke zbrani ? Stejně jako O. Hepnarová nákladním vozem nebo jakýmkoliv jiným předmětem, který jde k zabíjení použít a má oproti zbraním mnohem méně omezujících a regulačních prostředků ? A zda by nebylo mnohem více mrtvých ? Autorovy i moje spekulace jsou irelevantní, protože přinášejí pouze otázky bez možnosti racionální odpovědi.
Závěrem mi dovolte dvě poznámky.
Náš zbrojní zákon patří k tomu nejlepšímu, co vyšlo z pera našich zákonodárců. I ve světě je vnímán jako jeden z nejlepších a nejvyváženějších zbrojních zákonů.
Průzkumy veřejného mínění před posledními volbami prokázaly, jak citlivě je veřejností vnímána otázka bezpečí občana a jak je v celospolečenském kontextu preferována. Proto si myslím, že by se k těmto otázkám měli vyjadřovat lidé s dostatečnými odbornými znalostmi. Amatérský, nebo populistický přístup může přinést nevratné škody na hodnotách nejvyšších – lidských životech.
