Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Nepál na křižovatce. Korupce a populační boom jako přítěž, generace Z se bouří

Komentář   12:00
Oheň a kouř stoupají z paláce Singha Durbar, kde sídlí vláda a parlament, poté,...

Oheň a kouř stoupají z paláce Singha Durbar, kde sídlí vláda a parlament, poté, co protestující vtrhli do jeho prostor během násilných demonstrací v nepálském Káthmándú. (9. září 2025) | foto: Profimedia.cz

V Nepálu to vře. V Káthmándú a dalších městech vyšli v pondělí lidé do ulic a zamířili k parlamentu. Tam se střetli s policií. Zprvu poklidná demonstrace se změnila v násilné střety. Výsledek: jedenapadesát mrtvých, třináct set zraněných. V plamenech parlament, vládní budovy a několik luxusních hotelů. V reakci na vlnu protestů odstoupil předseda vlády a zklidnění situace zajistila až armáda, která obsadila ulice a vyhlásila na většinu dne zákaz vycházení. Co se to v Nepálu děje?

O současných demonstracích se mluví jako o protestech generace Z. Tedy mladých lidí, do 30 let. Proč? Většina těch, co na začátku týdne vyšla do ulic nepálských měst, jsou totiž lidé, kteří patří právě k této skupině obyvatel. A proč právě oni? Spouštěčem protestů bylo omezení přístupu na sociální sítě. Protože se, podle nepálských úřadů, řádně nezaregistrovaly u patřičného ministerstva. Faktický důvod byl ale jiný.

Krátce před uzamčením sociálních sítí se začala šířit kampaň kritizující korupci politických elit a okázalý životní styl dětí politiků. Pod hashtagem „nepokids“ se na Facebooku a síti X začaly objevovat fotografie a videa nepálské zlaté mládeže. Mladí muži a ženy na nich pózují na opulentních hostinách, v drahých hotelech a při výletech do evropských měst. Do míst, jako je Paříž nebo Řím, o kterých se většině lidí v Nepálu ani nesní. To vše pro jejich neprivilegované vrstevníky zafungovalo jako červený hadr na býka. Když navíc vláda sociální sítě zablokovala, měli jasno: „zkorumpovaní mocní nechtějí, abychom věděli“. A vyšli do ulic.

V Nepálu hořel parlament, politiky evakuovaly helikoptéry. Premiéra smetl zákaz sítí

Pohár trpělivosti přetekl. Stavidla se protrhla a frustrace se vyvalila do ulic. Míra násilí byla překvapivá. Situaci musela dostat pod kontrolu až armáda. Před tím stačili demonstranti zapálit auta, autobusy, několik vládních budov i národní parlament. Popelem lehl i dům bývalého premiéra, ve kterém uhořela jeho žena. Vzplál i hotel Hilton, který byl symbolem obnovy země po ničivém zemětřesení před deseti lety. Pro rozlícený dav byl zároveň symbolem korupce. Peníze v nejvyšší stavbě v zemi měl mít údajně investované někdejší politik a jeho syn. Teď se ke káthmánskému nebi tyčí patnáctipatrová ruina.

Práce a uplatnění pro mladé zoufale chybí

Kde se najednou vzalo tolik nenávisti? A bylo to vlastně překvapivé? V Nepálu jsem byl naposledy letos v dubnu, kdy si země připomínala desáté výročí ničivého zemětřesení. Každý, s kým jsem se potkal, mluvil o korupci, ve které se ztratila i část peněz, jež země dostala na obnovu památek a infrastruktury zničených zemětřesením. O politickém chaosu, kdy se rok co rok mění vláda. Za šestnáct let jich v čele země bylo už čtrnáct. Čím rychleji politici v čele země rotují, tím rychleji si musí dostatečně nahrabat.

Vzpomínám si na opuštěné horské vesnice, ve kterých nemá kdo žít, protože všichni odešli za prací do zahraničí: do Kataru, do Malajsie. Vzpomínám na prázdné školy, do kterých proto nemá kdo chodit. Lidé byli plní deziluzí a nejvíc mladí. Měli pocit, že v Nepálu je nečeká žádná budoucnost. A nutno říci, že to byl pocit oprávněný. Mladých lidí je přitom v zemi opravdu mnoho. Průměrný věk je pouhých čtyřiadvacet let. Populační boom se pro zemi stává přítěží.

Oproti Evropě je to zcela opačný stav. Zatímco naše populace stárne a brzy nebude mít kdo pracovat, v Nepálu (a v dalších zemích jižní Asie) je tomu právě naopak. Lidí v produktivním věku je tolik, že pro ně zoufale chybí práce a uplatnění. Drtivá většina Nepálců (uvádí se až 80 procent) pracuje v zemědělství, většinou na samozásobitelských rodinných farmách. Pracovat proto v této situaci se statistikami zaměstnanosti je poněkud ošidné. Zpravidla se však uvádí, že z přibližně jedenácti milionů lidí v produktivním věku jsou bez práce asi dva miliony.

Průměrná nezaměstnanost v Nepálu je tedy zhruba dvanáctiprocentní, mezi mladými lidmi do třiceti let je ale dvojnásobná. Většina pozic ve státních službách a v dalších sektorech nepálské společnosti je obsazena lidmi středního věku. A nějakou dobu ještě bude. Mladí opravdu nemají v zemi velkou perspektivu. Nepál teď došel na křižovatku. Z pohledu korupce a politické nestability se ocitl na vrcholu světových žebříčků. Jeho ekonomika je mimořádně závislá na penězích, které domů posílají lidé pracující v zahraničí.

Nepál má za sebou tři obtížné dekády. Od maoistického povstání, které dovedlo zemi do občanské války, po nepálskou revoluci roku 2006, která přinesla změnu politického systému. Konec monarchie a zrod republiky, od které si mnozí slibovali lepší vládu i lepší život. Toto očekávání se nenaplnilo a nespokojená generace lidí, kteří se do nové éry narodili, se teď bouří. Nutno říct, že vzpoura generace Z není jen specificky nepálským fenoménem. Podobné vzedmutí má za sebou Bangladéš i Srí Lanka. Zdá se, že populačně mladé země Asie se ocitly na nové křižovatce. Kterým směrem se vydají, zatím nevíme.

Vstoupit do diskuse (5 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.