O současných demonstracích se mluví jako o protestech generace Z. Tedy mladých lidí, do 30 let. Proč? Většina těch, co na začátku týdne vyšla do ulic nepálských měst, jsou totiž lidé, kteří patří právě k této skupině obyvatel. A proč právě oni? Spouštěčem protestů bylo omezení přístupu na sociální sítě. Protože se, podle nepálských úřadů, řádně nezaregistrovaly u patřičného ministerstva. Faktický důvod byl ale jiný.
Krátce před uzamčením sociálních sítí se začala šířit kampaň kritizující korupci politických elit a okázalý životní styl dětí politiků. Pod hashtagem „nepokids“ se na Facebooku a síti X začaly objevovat fotografie a videa nepálské zlaté mládeže. Mladí muži a ženy na nich pózují na opulentních hostinách, v drahých hotelech a při výletech do evropských měst. Do míst, jako je Paříž nebo Řím, o kterých se většině lidí v Nepálu ani nesní. To vše pro jejich neprivilegované vrstevníky zafungovalo jako červený hadr na býka. Když navíc vláda sociální sítě zablokovala, měli jasno: „zkorumpovaní mocní nechtějí, abychom věděli“. A vyšli do ulic.
V Nepálu hořel parlament, politiky evakuovaly helikoptéry. Premiéra smetl zákaz sítí |
Pohár trpělivosti přetekl. Stavidla se protrhla a frustrace se vyvalila do ulic. Míra násilí byla překvapivá. Situaci musela dostat pod kontrolu až armáda. Před tím stačili demonstranti zapálit auta, autobusy, několik vládních budov i národní parlament. Popelem lehl i dům bývalého premiéra, ve kterém uhořela jeho žena. Vzplál i hotel Hilton, který byl symbolem obnovy země po ničivém zemětřesení před deseti lety. Pro rozlícený dav byl zároveň symbolem korupce. Peníze v nejvyšší stavbě v zemi měl mít údajně investované někdejší politik a jeho syn. Teď se ke káthmánskému nebi tyčí patnáctipatrová ruina.
Práce a uplatnění pro mladé zoufale chybí
Kde se najednou vzalo tolik nenávisti? A bylo to vlastně překvapivé? V Nepálu jsem byl naposledy letos v dubnu, kdy si země připomínala desáté výročí ničivého zemětřesení. Každý, s kým jsem se potkal, mluvil o korupci, ve které se ztratila i část peněz, jež země dostala na obnovu památek a infrastruktury zničených zemětřesením. O politickém chaosu, kdy se rok co rok mění vláda. Za šestnáct let jich v čele země bylo už čtrnáct. Čím rychleji politici v čele země rotují, tím rychleji si musí dostatečně nahrabat.
Vzpomínám si na opuštěné horské vesnice, ve kterých nemá kdo žít, protože všichni odešli za prací do zahraničí: do Kataru, do Malajsie. Vzpomínám na prázdné školy, do kterých proto nemá kdo chodit. Lidé byli plní deziluzí a nejvíc mladí. Měli pocit, že v Nepálu je nečeká žádná budoucnost. A nutno říci, že to byl pocit oprávněný. Mladých lidí je přitom v zemi opravdu mnoho. Průměrný věk je pouhých čtyřiadvacet let. Populační boom se pro zemi stává přítěží.
Oproti Evropě je to zcela opačný stav. Zatímco naše populace stárne a brzy nebude mít kdo pracovat, v Nepálu (a v dalších zemích jižní Asie) je tomu právě naopak. Lidí v produktivním věku je tolik, že pro ně zoufale chybí práce a uplatnění. Drtivá většina Nepálců (uvádí se až 80 procent) pracuje v zemědělství, většinou na samozásobitelských rodinných farmách. Pracovat proto v této situaci se statistikami zaměstnanosti je poněkud ošidné. Zpravidla se však uvádí, že z přibližně jedenácti milionů lidí v produktivním věku jsou bez práce asi dva miliony.
Průměrná nezaměstnanost v Nepálu je tedy zhruba dvanáctiprocentní, mezi mladými lidmi do třiceti let je ale dvojnásobná. Většina pozic ve státních službách a v dalších sektorech nepálské společnosti je obsazena lidmi středního věku. A nějakou dobu ještě bude. Mladí opravdu nemají v zemi velkou perspektivu. Nepál teď došel na křižovatku. Z pohledu korupce a politické nestability se ocitl na vrcholu světových žebříčků. Jeho ekonomika je mimořádně závislá na penězích, které domů posílají lidé pracující v zahraničí.
Nepál má za sebou tři obtížné dekády. Od maoistického povstání, které dovedlo zemi do občanské války, po nepálskou revoluci roku 2006, která přinesla změnu politického systému. Konec monarchie a zrod republiky, od které si mnozí slibovali lepší vládu i lepší život. Toto očekávání se nenaplnilo a nespokojená generace lidí, kteří se do nové éry narodili, se teď bouří. Nutno říct, že vzpoura generace Z není jen specificky nepálským fenoménem. Podobné vzedmutí má za sebou Bangladéš i Srí Lanka. Zdá se, že populačně mladé země Asie se ocitly na nové křižovatce. Kterým směrem se vydají, zatím nevíme.
