Málokdo asi měl náladu bližního posílat do lékárny pro semtele, zvlášť za časů ministra Ratha, kdy nevíte, kolik byste si museli připlatit.
Jen některé noviny uveřejnily parodické informace, ale šetrně, aby nevyplašily. Kam patří zvěst o tom, že Karel Gott bude mít konečně muzeum, nechám na vás. Nač se vlastně soustřeďovat na prvního dubna, když se apríl line průběžně celý rok všemi médii, že.
Kdo si z koho dělá legraci za situace, kdy Libuši Barkové nabídne velkorysý Tomáš Pitr osmimilionovou zálohu na kauci? Chce Zdeněk Škromach vyhrát v soutěži o Zlatou mříž, pakliže mlží kolem známosti s nebožtíkem Františkem Mrázkem? S kým žertuje boží člověk, bývalý šéf NBÚ a Čepro Tomáš Kadlec, který si nepamatuje, kdo mu půjčil dva miliony?
Ministře vnitra Bublane, jak to, že policie neumí šestkrát doručit předvolání korunnímu svědkovi v kauze Uzunoglu, který navíc bydlí nedaleko její stanice? Kterak bude veřejně na Hradě povýšen na generála šéf rozvědky Karel Randák, když nesmí ukázat tvář? Proč se neomluví ministr spravedlnosti Pavel Němec za zbabranou „koženou“ misi na Bahamy, načinčanou lhaním a neuvěřitelným výrokem mluvčího Dimuna, že „nedorozumění vzniklo snahou zhustit informace pro tisk“? Atd.
To by byl obskurní politicko-mafiánský folklor, kdyby setrvale špatný apríl nespočíval i v tom, jak si stále nedokážeme vážit mimořádně statečných lidí. Viz Rudolf Vrba. Mládež zná pod tím jménem několikanásobného mistra světa v kickboxu. Jenže dávno před ním žil mladík Walter Rosenberg z Topoľčan, který se takto nazval coby partyzán. V osmnácti byl zatčen a z rasových důvodů strávil dva roky v Majdanku a Osvětimi. V dubnu 1944 uprchl s Alfredem Wetzlerem z tábora Birkenau jako vězeň č. 44070. V Žilině pak sepsali dvaatřiceti stránkovou zprávu o počtech a metodách hromadného vraždění v koncentračních lágrech. Propašovali ji spojencům a pomohla zachránit desetitisíce maďarských Židů před deportací horthyovským režimem. Po válce vystudoval v Praze Vysokou školu chemicko-technologickou, v osmapadesátém emigroval, pracoval v Izraeli, posléze v Anglii.
V roce 1963 napsal v Londýně knihu Utekl jsem z Osvětimi, jež vyšla česky před osmi lety, kdy autor přijel na veletrh Svět knihy. Od roku 1976 přednášel ve Vancouveru jako profesor farmakologie na lékařské fakultě. Vystoupil v roli jednoho z hlavních svědků v Lanzmannově dokumentu Šoa i před skutečnými soudy. Podle něj nazvali cenu na filmovém festivalu Jeden svět. Když před několika dny zemřel ve věku jedenaosmdesáti let, marně jsem čekal v tisku, rozhlase či televizi důraznější připomenutí památky tohoto skvělého muže, který v jednom rozhovoru prohlásil: „Prvním krokem k bestializaci člověka je vymazání historie.“ Apríl?!?
6. dubna 2006 9:30
PRAHA -
Zřejmě za to mohl neveselý přelom března a dubna, který bude zapsán do naší historie v kapitolách Dny povodní a Sedm mrtvých labutí (což zní jako název Chestertonova příběhu otce Browna), ale nezpozoroval jsem, že by veřejnost příliš prožívala datum prvního apríla, svátek všech vtipálků.
