Chomutovská primátorka pokračuje v ostře sledovaném úsilí o zvládnutí problému „nepřizpůsobivých“. Jde v první řadě o diskutované zabavování sociálních dávek. Protestoval už ombudsman a ministr Kocáb.
Primátorka má podporu veřejnosti, pod petici „podporuji Chomutov“ se už podepsalo sto tisíc lidí, dvakrát tolik, kolik má Chomutov obyvatel.
Ministerstvo spravedlnosti si umylo ruce (je otázka, může-li dělat něco víc): zákon lze v této věci vykládat dvojím způsobem, kompetentní rozhodnutí je na nezávislém soudu. Primátorka se na soud obrátit nehodlá.
Upřímně řečeno se jí moc nedivím. Na nezávislý soud se obrátil ministr Langer ve věci zákazu Dělnické strany a dopadl jako sedláci u Chlumce.
Soud rozhodl, že vláda nezvládla důkazní břemeno, návrh postavila na věcech, které jsou obecně známé, a ne na důkazech. K rozpuštění strany je třeba, aby se chovala protiprávně, jednání musí být straně jednoznačně přičitatelné, strana musí představovat hrozbu pro demokratický stát a zásah musí být přiměřený zamýšlenému cíli.
Hrozbu pro demokratický stát tedy zřejmě nepředstavují tzv. ochranné sbory, které berou spravedlnost a ochranu občanů do svých rukou tam, kde policie v očích veřejnosti selhává, a získávají si tak sympatie. To je pozoruhodný precedens.
Paroubkovská opozice nad rozsudkem jásá, vykládá si ho jako verdikt NSS o tom, že ministr Langer je blb. Dělnická strana jí může být ukradená (nejsou to snad taky jen „zdivočelí sociální demokraté?). Berme to tak, že primátorce Řápkové vyrůstá legální konkurence.
Další konkurencí jsou šiky pravdy a lásky a tzv. politické korektnosti. Pravda a láska zjevně preferuje v první řadě nepřizpůsobivé. Asi je třeba chránit je před přizpůsobivými konformisty. Personifikace těchto šiků je zelený ministr Kocáb. Někteří lidé jen stěží potlačují podezření, že jde o nezodpovědného exhibicionistu (musím se přiznat, že i já cítím občas to pokušení). Popularitu si získal kdysi tím, že se postavil jako krysař v Hammeln do čela ruských jednotek, kvapně opouštějících ČSFR. Role, kterou si nyní zvolil, je jiné povahy, Všiml si toho vůbec?
Nedovedu posoudit, zda řešení, které zvolila primátorka Řápková, je to nejoptimálnější. Zdá se, že aspoň trochu zafungovalo. Primátorka je v nezáviděníhodné situaci. Je v úřadě od toho, aby chránila občany, kteří ji legálně zvolili. Pokud by chtěla chránit nepřizpůsobivé proti přizpůsobivým, bude to absurdní a směšné. Musí bojovat o jejich přízeň s lidmi jako jsou ti z Dělnické strany, kterou nelze zakázat, leda až už bude na zákaz pozdě, a kteří sbírají i v Chomutově body. Klacky jí přitom hází pod nohy ombudsman, ministr Kocáb a kýčovitě nabubřelá intelektuální lobby, která nemá ani pravdu, ani veřejnou podporu.
Musím se přiznat, že kdybych si z těch tří uskupení měl vybrat, vyberu si to primátorčino. A držím jí palce.
Primátorka má podporu veřejnosti, pod petici „podporuji Chomutov“ se už podepsalo sto tisíc lidí, dvakrát tolik, kolik má Chomutov obyvatel.
Ministerstvo spravedlnosti si umylo ruce (je otázka, může-li dělat něco víc): zákon lze v této věci vykládat dvojím způsobem, kompetentní rozhodnutí je na nezávislém soudu. Primátorka se na soud obrátit nehodlá.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Upřímně řečeno se jí moc nedivím. Na nezávislý soud se obrátil ministr Langer ve věci zákazu Dělnické strany a dopadl jako sedláci u Chlumce.
Soud rozhodl, že vláda nezvládla důkazní břemeno, návrh postavila na věcech, které jsou obecně známé, a ne na důkazech. K rozpuštění strany je třeba, aby se chovala protiprávně, jednání musí být straně jednoznačně přičitatelné, strana musí představovat hrozbu pro demokratický stát a zásah musí být přiměřený zamýšlenému cíli.
Hrozbu pro demokratický stát tedy zřejmě nepředstavují tzv. ochranné sbory, které berou spravedlnost a ochranu občanů do svých rukou tam, kde policie v očích veřejnosti selhává, a získávají si tak sympatie. To je pozoruhodný precedens.
Paroubkovská opozice nad rozsudkem jásá, vykládá si ho jako verdikt NSS o tom, že ministr Langer je blb. Dělnická strana jí může být ukradená (nejsou to snad taky jen „zdivočelí sociální demokraté?). Berme to tak, že primátorce Řápkové vyrůstá legální konkurence.
Další konkurencí jsou šiky pravdy a lásky a tzv. politické korektnosti. Pravda a láska zjevně preferuje v první řadě nepřizpůsobivé. Asi je třeba chránit je před přizpůsobivými konformisty. Personifikace těchto šiků je zelený ministr Kocáb. Někteří lidé jen stěží potlačují podezření, že jde o nezodpovědného exhibicionistu (musím se přiznat, že i já cítím občas to pokušení). Popularitu si získal kdysi tím, že se postavil jako krysař v Hammeln do čela ruských jednotek, kvapně opouštějících ČSFR. Role, kterou si nyní zvolil, je jiné povahy, Všiml si toho vůbec?
Nedovedu posoudit, zda řešení, které zvolila primátorka Řápková, je to nejoptimálnější. Zdá se, že aspoň trochu zafungovalo. Primátorka je v nezáviděníhodné situaci. Je v úřadě od toho, aby chránila občany, kteří ji legálně zvolili. Pokud by chtěla chránit nepřizpůsobivé proti přizpůsobivým, bude to absurdní a směšné. Musí bojovat o jejich přízeň s lidmi jako jsou ti z Dělnické strany, kterou nelze zakázat, leda až už bude na zákaz pozdě, a kteří sbírají i v Chomutově body. Klacky jí přitom hází pod nohy ombudsman, ministr Kocáb a kýčovitě nabubřelá intelektuální lobby, která nemá ani pravdu, ani veřejnou podporu.
Musím se přiznat, že kdybych si z těch tří uskupení měl vybrat, vyberu si to primátorčino. A držím jí palce.
