Jako pravidelný čtenář LN jsem si zvykl na to, že paní redaktorce Janě Machalické se jen tak něco nezalíbí. Vždycky si s potěšením přečtu, jak si na nějakém novém divadelním představení zgustne. S úlevou si pak pomyslím, že já sám naštěstí nemohu být předmětem její kritiky. Také si říkám, že ono to recenzované představení snad zas až tak hrozné být nemusí. Tak tomu bylo i po přečtení její recenze, a tudíž mne to vůbec neodradilo od návštěvy Národního divadla, kde se 26. 12. toto představení hrálo.
Sliboval jsem si od toho večera příjemnou tečku za pohodovými vánočními svátky. Tentokrát však paní Machalická vůbec nepřeháněla. Babička nebyla klidnou, mírnou, shovívavou a laskavou duší, Kněžna Zaháňská nebyla paní kněžnou, Myslivec myslivcem a ani Viktorka tou Viktorkou (asi jsem tu románovou předlohu Boženy Němcové nepozorně četl). Inscenace mi připadala jako jakýsi národopisný exkurz do historie ve stylu socialistického realismu, případně jako cimrmanovská mutace původní literární předlohy, což nechtěně dotvrzoval Pavel Vondruška, který je s cimrmanovskými kusy neodmyslitelně spjat, tentokrát v roli komorníka Leopolda. Konečně při pohledu na samotnou scénu jsem si připadal jak na venkovském ochotnickém představení, ovšem s tím rozdílem, že venkovské jeviště bývá mnohem menší. Inu, již ani ta Babička není taková, jaká bývávala. Nešťastná to žena!
2. ledna 2008 16:13
Ad LN 17. 12.: Babička v mlhovině divokých nápadů
